Leoš Bárta: ADHD je třeba začít brát vážně, upozorňuje Asociace dospělých pro hyperaktivní děti
Psychiatrickou poruchou zvanou ADHD trpí v České republice na 20 000 dětí. Převedeno do reálného života se jedná o jedno či dvě děti v každé třídě základní školy. Pokud se příznakům ADHD nevěnuje pozornost a není léčena, přímo ohrožuje budoucnost těchto dětí. Neléčená ADHD často ústí v antisociální, kriminální a jinak delikventní chování, častějším závislostem na drogách a narušeným sociálním vztahům.
Mgr. Jana Hochamnnová: Jeden den v týdnu lenošte
Někteří lidé si ze svého života udělali přesně fungující nádraží. Veškeré své aktivity naplánovali do poslední minuty jako odjezdy vlaků a mají-li do svého pracovního "jízdního řádu" vmáčknout něco navíc, přináší jim to obrovské potíže a stres. Dokonce i pobyt ve fitcentru , či v sauně je u těchto lidí přesně uveden v harmonogramu, naplánován je přesný odjezd na chatu, úklid v garáži, nebo návštěva divadla.
Jiří Všetečka – Václav R. Židek: Očité svědectví „Pražského chodce“
21. srpen 1968 byl zvláštním dnem a myslím si, že můj život je do určité míry poznamenán tímto, a následujícími dny. Víte, to byla chvíle, kdy si člověk uvědomil mnoho věcí. Vše začalo vlastně tím, že jsem tenkráte dělal dlouho do noci fotografie a když jsem ulehl, tak hned zakrátko mne probudily tanky, protože bydlím na ulici, která vede z letiště do centra Prahy. No tak samozřejmě jsem si hned hodil foťák na krk a vyběhl do ulic fotografovat.
Zdeňka Petáková: Místo, které lze nazvat rájem
Starý opuštěný lom není v naší krajině ničím až tak výjimečným. Avšak vím o jednom, s perlou vodní hladiny, jež vzkvétá uměřenou péčí a láká poutníky z daleka i blízka. Místo jménem Lomeček, nedaleko od Domažlic v západních Čechách, upoutá už od samotného vchodu. Rozměrné dřevěné originální prolézačky pro děti jsou předzvěstí další podívané. Návštěvníci se tu obdivují dvacítce uměleckých děl, které jsou výsledkem pravidelně pořádaných mezinárodních sochařských sympozií.
Miroslav Sígl: O ilustrátorovi mé sbírky veršů
O mé sbírce velmi pochvalně napsal 28. července 2011 Jan Řehounek, rovněž dlouholetý spolupracovník Pozitivních novin, avšak nelze opominout jemné a citlivé kresby, které tuto sbírku doprovázejí, z nichž jedna je už přímo na titulu. Jejich autorem je akademický malíř Věroslav Bergr (*1928). Tohoto našeho nesmírně skromného a tichého umělce si v poslední době více všimli v zahraničí, když mu za jeho celoživotního díla nezávisle na sobě přišla v letošním roce ocenění z Francie a z Itálie.
Egon Wiener: Ve jménu Koruny, soli a kalicha | Karlov a okolí | Francouzština
Od pradávna spojovaly přechody Lužických hor Čechy s oblastí na sever až po Balt. Cesta z Prahy přes Žitavu byla tou, na které vyrůstala města, osady, tvrze i kláštery. Po ní putovala nejen sůl, ale i myšlenky. Obchodní ruch zvelebil okolní kraje a Žitava, která je nám nejen geograficky blízká, se i s okolím stala významným místem v rámci rozvoje Koruny, moci a vlivu českého panovníka.
Petr Chalupa: Radiová koncese
Prohrabuji se fotografiemi, pohlednicemi, blahopřáními a mám i složku různých starých dokumentů. Nedávno, zrovna v den, kdy jsem zakládal doklad od inkasa, kdy vždy letmo zkontroluji jednotlivé složky této platby, se mi pohled zastavil na položce rozhlas…á Kč. Vybavil se mi jeden starý dokument z roku 1935, který máme v tom „kufrovém rodinném archivu“.
Antonín Hančl: Ejhle cirkusy a varieté (4)
Minule jsme končili v polovině 19. století… Po letech přišla doba neúrody. Ceny ovsa, sena i slámy stoupaly rok od roku, takže se bylo co ohánět. V domnění, že v Uhrách jsou podmínky lepší, vydal se Emanuel Beránek v roce 1853 na cestu po uherské zemi, ale tam to šlo také „od desíti k pěti". Ve Velkém Varaždíně pak přišla katastrofa. Emanuel Beránek se dostal na mizinu.
Ondřej Suchý: Vodňanský, Nesvadba a ušatá tužka
Již první otevření knížky prozradí, že oba tvůrce spojuje především nespoutaná hravost. Nesvadbovy ilustrace dovádivě překračují stránky jim určené a dovádivě vpadají do výsostného území vyhrazeného písmenkům, Jednou tam vlétnou pádíci králíci, jindy třesně z bublaniny. Z „obrázkové“ stránky tam pod básničku vesele ujíždí vláček, vzápětí zase letí kopací míč rovnou do branky.
Alena Heinová: Vidět, slyšet, pochopit…?
Tak jak je to? Prázdniny mají za sebou už polovinu – nebo: Prázdniny mají za sebou teprve polovinu? A třeba není ani tak důležité, jak to vidíte napsané – nebo jak to uslyšíte vyslovené – ale jak jste to pochopili. Někdo jako povzdech, že „už se to krátí“ – někdo jako otázku: A co nás tedy ještě čeká? - někdo jako výzvu: Nebloumat, nevzdychat, vzhůru za dalšími zážitky! Že vy to chápete jinak?
Josef Hlinomaz - Slavomír Pejčoch-Ravik: O artistech
Krom polonahých krasavic, opic, badatelů a arcivévodů byli oblíbeným Hlinomazovým tématem též artisté. Většinou v pruhovaném odění, které napovídá, že my, v podobě vězeňské bandy, jsme schopni se proplétat navzájem, a to všemi směry. V jednom z těchto velkých témat Mistr zapracoval do plátna skutečný deštník i s rukojetí, vybíhající z obrazu.
Milan Turek: Letní repetitorium
Před pár dny vydal můj přítel knihu připomínající rok 1968. Při té příležitosti se mě zeptala redaktorka Českého rozhlasu, zda má smysl dnes takové knihy vydávat. Kamarád z jižní Moravy mi jednou u vínka řekl: „Když umíš napsat, je tvou povinností popisovat život.“ Tehdy jsem s ním souhlasil a pustil se vehementně do psaní, ale knihu jsem zatím ještě nenapsal.
Slavomír Pejčoch-Ravik: V srdci Paříže (1)
Často poměry v některé zemi může charakterizovat vskutku jen epizoda, příběh, scéna, která promluví za stovky stran. Povím vám tedy o tom, jak jsem se připravoval na Francii v čase víz a devizových příslibů, kdy jsem měl zcela nulovou šanci, abych opustil území republiky. Nehledě na to, že jsem neměl na takový extravagantní podnik ani peníze.
Eva Aichmajerová - Jarmila Moosová: Filipínské dobrodružství
Před pár týdny jste se vrátila z významné expedice Philippines 2006 – projektu skupiny českých profesionálních filmařů, fotografů a novinářů, kteří se zaměřují na přírodu a ekologii, s cílem představit Filipíny nejen jako turistickou destinaci, ale také jako kolébku mnoha zajímavých mořských živočišných druhů. Zároveň tak společnou prací poukázat na místa naší planety, kde ještě žijí živočichové, kteří stojí za povšimnutí, a především za uchování pro naše další generace. Co vás k této náročné cestě vedlo, dobrodružství?