Vladimír Kulíček: Vincek hledá peníze
Vincek Cíců není hlava. Jistě rozumíte: Na absolvování základní školy spotřeboval skoro dvakrát tolik času, než kolik je ho obvykle potřeba. Seznam jeho zaměstnání by počtem mohl konkurovat výčtu biblických jmen. Jeho zaměstnanecká promiskuita však nebyla způsobena jeho leností, neochotou nebo nepřizpůsobivostí.
Jitka Dolejšová: Setkání s obrazem (16) Berthe Morisot
Francouzská malířka, která se narodila v době, kdy žena neměla možnost stát se profesionální výtvarnicí. Měla však štěstí a hlavně vrozené nadání, což jí pomohlo prosadit se. Provdala se za bratra malíře Maneta. Nalezla duchovní a umělecký domov mezi impresionisty. Byla organizačně schopnou malířkou; silnou osobností se zájmem o neformální, moderní tematiku a volnou, neomezovanou práci se štětcem. Její styl je svobodný a spontánní.
Michal Dlouhý: Smrt za úsvitu
Zpráva o vzniku samostatného státu se šířila českými a moravskými městy jako lavina. Dopoledne 30. října 1918 se sešla u starosty obce Předmostí nedaleko Přerova místní "honorace". Velitel četnické stanice vrchní strážmistr Josef Bryg, vážný a přísný, ale spravedlivý, budící respekt svými vždy pečlivě navoskovanými kníry a pan farář dychtivě naslouchali novinky od starosty, který se právě vrátil z Přerova, a hltali řádky posledního vydání novin referující o událostech v Praze.
Ondřej Suchý: Z jídelníčku klaunů a komiků (14) Grock
Tento seriál mi umožňuje nejen občas ochutnat něco, co jsem ještě nikdy nejedl, ale také si zavzpomínat na umělce, které mám rád, s nimiž (alespoň s některými) jsem měl tu čest se i osobně znát a od kterých mám obvykle něco originálního – fotografie, dopisya, plakáty anebo nějakou jinou veřejnosti obvykle neznámou relikvii. V případě švýcarského klauna Grocka jsem kdysi přišel k jeho autoportrétu. Grock se stal mou láskou už v dětství, kdy jsem byl se svým bratrem na filmu Na shledanou, pane Grocku! Bylo mi tenkrát jedenáct let, takže si z té doby dobře pamatuji, kde jsem který z těch „prvních filmů svého života“ viděl: Na Grockovi jsme byli v Nuslích, v kině Morava.
Josef Fousek: Eman a Kornelie, boží lidé (20)
Z hospody přiběhl doktor Kučera a křičel vysokým hláskem, že se na určitý léky připlácí. Referent Ctirad Krtička z Obecního úřadu a předseda VLKu, neboli Veřejný lidový koalice, uklidňoval sousedy: „Občané, navraťme se k rozumu, jsme inteligentní Homo sapiens. Dnes, v budování rozvinuté tržní společnosti a před vstupem do evropskýho souručenství, není čas na xenofobii a občanský války!“ Nikdo mu nerozuměl a nikdo ho neposlouchal.
Jaroslav Rod: Má řemeslo budoucnost?
Jednou z nejstarších rukodělných výrob, která se po letech vrací na výsluní zájmu lidí, je drátování. Práce s obyčejným drátem, ze kterého lze šikovnou rukou za pomocí jednoduchého nářadí vykouzlit nejrůznější předměty, roztodivné tvary i ornamenty ...
Antika na internetu
Milovníci antiky určitě vědí, že na internetu mají svůj specializovaný server ANTIKA, na němž naleznou obrovskou spoustu zajímavých historických informací. A pro ty, kteří se dosud o antiku zajímali jen okrajově, tu máme dnešní internetové doporučení. V rozsáhlé nabídce serveru ANTIKA najdete například samostatné kapitoly: Nové články, Řecké dějiny, Římské království, Římská republika, Římské císařství ...
Antonín Suk: Strýček Jirka
Nějak jsme se zapomněli u babky na lahvovém. Tak hluboko klesl strýček Jirka z Prahy. Pivo v Praze pil jen jako štamgast točené – plzeň u Šnelů na Malé straně. Tady v té naší zapadlé polodivočině mu musela stačit v partě méně otesaných, ale zato upřímnějších chlapů z polí a lesů obyčejná lahvová kutnohorská desítka. Proložili jsme ji ovšem občas větším či menším rumíčkem.
Ondřej Suchý: O Lídě Baarové (1/3)
Na jedné z kazet, které mi Josef Škvorecký věnoval k práci na knížce, mě zaujala jedna malá zajímavůstka… LB: „Taky jsem na zahradě měla růži Lída Baarová. Vypěstovali ji v Blatné a byla kouzelná! Když byla zavřená, byla růžová, a když se otvírala, tak ty kraje lístků byly červené. Byla moc krásná, když se rozvíjela… Tak to v tý Blatný udělali právě pro mě…“
Jan Řehounek: Děsná divočina
Matěj byl chlapík k pohledání. Pod jeho rukama v truhlářské dílně se rodily nádherné věci - Nábytek od něj, to je klasa! prohlásil svého času jeden slavný pěvec z Národního divadla, v sadu pak pěstoval ty nejskvělejší meruňky a broskve a když přišel do hospody U Valtrů, nebylo nad něj lepšího kumpána. Jediné, co se mu nedařilo, byly ženy. Jakoby právě o něm notoval známý popěvek: Matěji, Matěji, proč tě holky nechtějí?
Pavel Pávek: Kdo to tehdy vlastně oral
„Co tohle je, člověče, za pitominu? Kouříš takový složitý aparát… Já to tedy dělám jednodušeji. Támhle na Potočnici u břehu Sázavy si utrhnu takové to hnědé, jak to roste na vršku orobince. A to je, panečku, pokouřeníčko. Proč tak složitě rozděláváš oheň? Copak si nestačí odplivnout? Jo, počkej, vlastně to ty nemůžeš, ty jsi přece jenom člověk.
Vlastimil Marek: Meditativní chodci na Karlově mostě
Pomalá, meditativní chůze (co výdech, to krůček, co nádech, to krůček, oči jsou sklopené, pozornost pod pupkem) je jednou z nejefektivnějších metod, jak začít se sebou něco dělat. Tedy, kdo je dnes spokojen se sebou a s tím, jak reaguje na svět kolem sebe, nic takového asi nepotřebuje.
Josef Fousek: Co jsem andělům neřekl (28)
„Ó, ženy! Ničemnost je vaše pravé jméno. Nyní je chotí strýce, jenž tak podoben jest otci velikému, Hamletu králi, a pouze měsíc. Zvíře bez rozumu a citu déle by trpělo!“ V době puberty, kdy platonická láska kvete jako děsný bolehlav, kdy ženy jsou milovány a zároveň proklínány, jsem se utápěl v biflování nejrůznějších citátů.
Alena Heinová: Meditativo na téma Radovan Lukavský
Už léta mi paměť při vyslovení jména Radovan Lukavský posílá vzkazy z hudebního názvosloví. Možná proto, že je stejně stručné jako obsažné. Jedno z prvních setkání byl HAMLET. Bylo mi patnáct a bylo to uhranutí. Nejen Shakespearem, ale především naléhavostí sdělení, kterému jsem rozuměla!