Vlasta Korbová - Helena Procházková: Povídání u sklenice studeného čaje (6)
Umějte naslouchat. Povzbuzujte druhé, aby hovořili o sobě. Mnohdy si ani neuvědomujeme, jak špatnými jsme posluchači. Nasloucháme jen povrchně, většinou se domníváme, že už víme, co dotyčný chce říci a uděláme si zcela mylný názor. Tady je na místě, vrátit se k jednomu z předchozích pravidel, která jsme zmínili v minulém posezení.
Ivana Šimánková - Zdeněk Pošíval: Dálková sdílení
Jednadvacáté století změnilo radikálně způsob komunikace. Pokud v nepříliš vzdálené době neměl člověk možnost přímého a potřebného osobního kontaktu, musel se spoléhat na zdlouhavou korespondenci prostřednictvím poštovní služby a kurýrů, nebo na neosobní dálnopisy, faxy či na nepříliš spolehlivé spojení telefonními dráty a kabely. Dnešní spojení lze operativně zajistit téměř okamžitě mobilním telefonem.
Anna Neborová - Ivo Fencl: Oskar byl mé vlastní psisko...
Ovlivněna však je spíš jemně ženským neorealismem a blízka malíři amerického velkoměsta Edwardu Hopperovi (který se inspiroval filmy) a německému malíři Neo Rauchovi. Už koncem tisíciletí se proslavila cyklem Tiché útoky, jenž krásně dokládá její fotografické vidění (zparodovala kult umělé krásy modelek) a který možná i připomíná, že výtvarnice je dcerou fotografa Leoše Nebora.
Miroslav Sígl – Karel Helmich: Dobrou chuť (12)
Co všechno má léčivou moc? Samozřejmě bavíme se stále o kuchyni, což bývalo oblíbené téma přítele Karla Helmicha, ač vzděláním právník, profesí grafický a výtvarný novinář, ve volném čase náruživý aviatik, ale stačilo jen tak letmo ztratit nenápadně slovo o gastronomických požitcích, byl Karel na vrcholu blaha.
Egon Wiener: Stránka z cestopisu Severočecha po Rakousku… | Byl jsem v Severočeském muzeu | Vratislavice nad Nisou
Kdybych si měl vybrat, tak haardeckou hraběnkou by byla průvodkyně na barokním zámku pár kilometrů hned vedle. Po celém našem pomezí s Rakouskem i za ním by byly při silnici cedule: „Navštivte hrad Haardegg.“ Zblízka vypadal trochu jako náš hrad Kost. V okolí Dyje nic romantičtějšího nebylo. Připadal jsem si jako doma, zrovna tady ano. Samý školní výlet, samé šipky k hradu. Co mě udivilo, děti hrad míjely. Ke hradu jsem pokračoval sám, pominu-li svou přítelkyni, kterou zajímalo ptactvo a z něho nejvíc dravci…
Ivan Kolařík: O lásce k umění - “Ach synku, synku, oral-li jsi,”
Tatínek se smířil s tím, že místo na “hnojárnu” chci jít mermomocí studovat na divadelní fakultu. Maminka, s pomocí tety Fé, ho také dokázala zvrtnout, když mu připomněla, že vlastně naše rodina nikdy neměla k uměleckému projevu daleko. Tatínek nakonec prohlásil, že než se přihlásím ke zkouškám na DAMU, musím mít patřičnou přípravu od nějakého slavného herce.
Slavomír Pejčoch- Ravik: V srdci Paříže (7)
Notre-Dame, to je klenot mezi pařížskými chrámy. Už umístění na ostrově uprostřed Seiny je působivé. Také pár masivních věží, zvedajících se do výše 69 metrů podtrhuje důstojnosrt těchto končin. A postavíte-li se chrámu tváří v tvář, zjistíte, že tato katedrála by nám věru scházela ve sbírce evropských velechrámů. Je vlastně svým způsobem několikapatrová, a každé "patro" zvedá masivnost celé stavby.
Jiří Suchý: Návod k použití Semaforu (2)
Několik nesporných intelektuálů vídávám v našem hledišti zcela pravidelně a to mě uklidňuje. Nevypadají, že by se přišli kochat marasmem divadla kdysi slavného - smějou se tomu, čemu se smějou i neintelektuálové, dojímají je stejné věci, vnímají atmosféru večera a poddávají se jí stejně jako ostatní. Nechodí už do Semaforu proto, aby se mohli blejsknout, že byli v Semaforu - módnost tohoto divadla už dávno vyšuměla a jeho návštěva ke společenskému dobrému tónu už řadu let nepatří.
Pozvánka: Eva Pilarová – Fotoobrázky
V úterý 6. září 2011 v 18 hodin zahájí Eva Pilarová v Písecké bráně výstavu svých fotografií, které sama nazývá „fotoobrázky“. Legendární zpěvačka s mimořádným hlasem představí průřez fotografickou tvorbou posledních let, kdy objevila přednosti digitálního fotoaparátu a navíc začala snímky dotvářet v počítači. Návštěvníci se mohou těšit na barevné záběry z Prahy, New Yorku a Moskvy, ale také třeba na krajinu kolem zpěvaččiny milované chalupy na Českolipsku.
Miroslav Sígl: Zasvěceně o Mladém světě a Josefu Hollerovi
Konečně je na světě knížka, v níž je alespoň okrajově na několika místech vzpomínán Mladý svět a jeho první šéfredaktor Josef Holler, o němž přinesly Pozitivní noviny článek 4. června. Napsal ji Jaroslav Riedel (*1963), hudební publicista, a to formou otázek a odpovědí a místy rozhovoru s Jiřím Černým (*1936), který začínal v Mladé frontě a Mladém světě ...
Ivan Kraus: Vzpoura
Bývalý starosta seděl u rybníka. Od chvíle, kdy se vrátil z nemocnice, chodil k vodě často. Když ležel na intenzivní stanici a díval se na světélkující přístroj, který ve dne v noci ukazoval rytmus jeho srdce, sliboval si, že pokud se vrátí, nebude už ryby šidit. Potom, co byl revolučním fórem odsouzen jako reprezentant minulého režimu, přestal chodit do místní hospody a většinu času trávil u vody. Ryby mu byly sympatické už svou mlčenlivostí. Když zaslechl vrzavý zvuk, uviděl mechanika, jak slézá ze svého starého kola.
Zdeněk Wachfaitl: Sraz MBX 2009 Mladá Boleslav
Sraz MBX 2009 v sobotu dne 1.srpna 2009 v Mladé Boleslavi se stal setkáním 21 automobilů MBX a dalších několika vozů řady MB. Československá legenda šedesátých let – dvoudveřový model MBX, který je dodnes technicky i sběratelsky ceněný nejen u nás, ale i v zahraničí. Snímky z Mladé Boleslavi vyvolávají opravdovou nostalgii ve stylu Abbey Road.
Jitka Dolejšová: Norsko 2010 - Za všechno může Troll (1)
Moc dobře o něm vím, o tom norském skřítkovi s kouzelnými schopnostmi. Občas nám schovával různé věci, nařizoval budíka na brzkou hodinu, odstraňoval z cesty turistické značení, přivolával vítr a déšť. Jindy rozfoukal zasmušilé a zlověstné mraky, aby nám odkryl pohádkové výhledy na fjordy, nebo přivolal stádo sobů či obrovskou kolonii papuchalků.
Josef Fousek: Eman a Kornelie, boží lidé (12)
„Tady u nás kouřit nebudeš,“ řekla Kornelie, „my tě tady máme rádi, ale cigára rádi nemáme. Správnej chlap nekouří. Kouřeji jenom blbové, který si nevědí rady s životem. Hledají ňákou drogu a pak je stát musí živit, protože jsou samá choroba.“ Divil jsem se hodně. Takovouhle řeč jsem od Kornelie dlouho neslyšel.