Michal Dlouhý: Četnické děti
Arazím a Jarý, ale i Šiktanc, Šebestík, Turko, Němec, Jaroš, Ambrož jsou jména známá díky televizním obrazovkám doslova milionům diváků. Můj zájem o historii četnictva trvá již dvacet let a za tuto dobu jsem shromáždil úžasné množství materiálu vypovídajícího o činnosti československého četnictva. Až v době přípravy třetí řady seriálu Četnické humoresky jsem začal poznávat potomky četníků jejichž jména se objevila v úspěšném televizním seriálu.
Jiří Stanislav - Zdeněk Pošíval: Návrat na česnekové pole
Později mě požádal, abych se mu mrknul na nějaké monology, jež si připravil na herecké zkoušky: stal se v divadle elévem a vzápětí udělal přijímačky na brněnskou JAMU. Začal studovat. Málem mi zmizel z očí, ale brzy se objevila v novinách jeho fotka, kterak nese transparent s nápisem VÁLKA JE VŮL. Po srpnové okupaci emigroval do zámoří, věnoval se pantomimě, občas napsal nějaký dopis a dokonce poslal šek na podporu stávky při výročí Palachovy oběti.
Ivan Kolařík: KOLONOSKOPIE - kukátko tajné intimnosti
Upozorňuji, že se mi tato procedura, které se pravidelně po řadu let podrobuji, vůbec, ale vůbec nelíbí. Naopak! Naplňuje mě neutuchající hrůzou, zvláště od té doby, co se mě kolega nejapně zeptal: “Jak to víš, že to byl prst?” I když svému urologovi důvěřuji, protože je to slušný člověk od rodiny, kolegova otázka moji důvěru přece jenom trochu nahlodala a při potupné proceduře čínského urologa bedlivě pozoruji.
Václav R. Židek: Sám ve víru zdymadel (12)
Vtom se ozvala rána a voda zase výrazně stoupla. Oba jsme měli na sobě kožichy a já jsem se začal zabývat myšlenkou, jak ho při prolomení ledu shodím a kterým směrem budu plavat ke břehu. Situace se stávala kritickou. Do konce pořadu zbývalo asi osm minut. Ostré praskání se ozývalo stále častěji, to jak diváci ustupovali na tu část ledu, kam voda ještě nedosáhla. Hrozila už přelitím na sedadla židlí.
Ondřej Suchý: Z jídelníčku klaunů a komiků (29) Boleslav Polívka
Poprvé jsem se s Bolkem Polívkou setkal v roce 1993 na jubilejním X. Filmovém smíchu v Rychnově nad Kněžnou, který byl věnován jeho filmové a televizní tvorbě. Když jsem byl na besedě vyzván, abych o tomto mimořádném klaunovi řekl pár slov, zmohl jsem se pouze na to, že z úcty a obdivu k tomuto našemu velmistru srandy se mně chce vyslovovat jeho příjmení spisovně – Polévka.
Zdeněk Reich: Vůně z léta moravského
Když jsem si přečetl v červencovém čísle Čechoaustralana, nového krajanského časopisu, který začal v květnu tohoto roku vycházet v Melbourne, článek šéfredaktorky Barbary Semenov, znovu jsem si vyvolal všechny ty libé vůně, o kterých píše, tím spíše, že jsme se právě vrátili z té bájné země, kde jsme sami pilně nasávali tyto vůně, o nichž se pisatelka zmiňuje.
Slavomír Pejčoch-Ravik: Z Florencie do Říma, konečná je u Kolosea
Curzio Malaparte zase popsal reakce amerických vojáků, kteří zničehož nic stanuli tváří v tvář takovému zázraku. Generál Clark, jak píše Malaparte, vstal a mlčky si prohlížel gigantickou, místy probouranou stěnu a mnoho děr po dřevěných kůlech, na nichž kdysi spočíval mramor. Nakonec zareagoval čistě vojensky. „Pěkná práce!“ řekl uznale.
Libuše Čiháková: Ztráta času | Vem si svetr | Rejža
"Po přízni řízni", rádí jedno přísloví a má svatou pravdu. Mám sestřenici, která tato slova náležitě potvrzuje. Pokaždé, když k nám přijede na návštěvu, už ve dveřích hlásí, "Jééé, jáááá jsem zapomněla přivézt dětem bonbony". Příště zase "jéééé, jááá vám chtěla dovézt ořechy , ale jako na potvoru jsem je zapomněla doma."
Ivan Rössler: Na střeše Národního divadla s Jaroslavem Vojtou
Byl to únor roku 1968. Pamatuji si, že jsme měli s panem Vojtou schůzku v 15.00 hodin v kavárně Slávii. Řekl jsem si, že tam musím být nejméně o pět minut dřív, abych nepřišel pozdě. Byl jsem tam ve skutečnosti dokonce o deset minut dřív, ale Jaroslav Vojta tam už seděl a zjevně měl dopito kafíčko. Lekl jsem se, neměla být ta schůzka dejme tomu v půl třetí?
Ivan Kraus: Umění poděkovat
Jestliže jsem satelitní televizi za něco vděčný, pak hlavně za to, že se ze mne stal vděčný člověk. Velmi na mne zapůsobil přímý přenos programů předávání Oskara. Režisér, který získal sošku, děkoval postupně producentovi, hercům, scenáristovi, kameramanovi i střihačce. Pak přišli na řadu herci, scenáristé, producenti, skladatelé, kameramani, maskéři a všichni všem děkovali.
Josef Blažek: Existuje ostrov (5)
Dick vstoupil do světla svíčky z tmavého koutu. „Jdou po nás,“ řekl klidně, ale rozhodně. „Kdo?“ „Nevím víc než ty. Jen to, že někomu o tebe moc jde. O tebe. O to, aby ses vrátil.“ „Kam?“ „Do chvíle před návštěvou knihkupectví. Aby ti bylo jedno, že existuje ostrov.“ „A existuje? To, co o něm vím a co jsem ti řekl, to je hodně málo. Skoro nic. Žádný důkaz…“ „Podívej,“ řekl Dick, „tady máš odpověď.“
Pavel Pávek: Dělají užitečnou práci
Život 90 se o seniory stará více než deset let. Nejen že jim umožňuje žít v prostředí na které jsou za desítky let zvyklí, ale sleduje jejich zdravotní stav, jejich bezpečnost. Podstlané jsou i finance, které ušetří státní pokladně; pobyt v domově důchodců stojí daleko více, než napojení na bezpečnostní systém. Hlavně ale seniorům dává pocit bezpečí, jistoty a klidu.
Emília Molčániová: Fľaša | Golf | Drama lásky
Ach, drahý, ty si nezabudol na naše výročie! Tie kvety sú nádherné! Ale poď, ja mám pre teba tiež prekvapenie.“ „Slávnostná večera pri sviečkach!“ „Áno, drahý. Pripravila som ti menu, aké si zaslúžiš, ťu, ťu, ťu, cmuk. Predjedlom sú artičokami plnené teľacie medailóniky v tirolskej omáčke a za tým budú nasledovať tvoje obľúbené krevety v župane so syrovými kroketkami. Dnes sa mi mimoriadne vydarili.“ „Tak, drahá, pripime si na naše štyri šťastné roky manželstva... Čo to vlastne pijeme, drahá?“
Kroužkování (2/2)
Osudová setkání – vesmírné předivo pestrého krajkoví vzácných obrazů. Obrazů, které dosud svět neviděl. Pozvolna se ztrácí stesk ze starých zranění a zůstávají pouze obnažená já. Já, která zakoušejí poznat, kam až je dovedou zoufalé cesty, jež ustavičně míjejí ten správný cíl. Básník svoji cestu zná. Jde s hlavou hrdě vztyčenou, byť jednou nohou bosý. Kamila dál skládá slova v rýmy, rýmy vplétá do veršů, z veršů váže kytice čerstvých básní.