O.Schmidt, J.Studničková: Noc na Karlštejně
Odpoledne jsme se vrátili do svých domovů a hned nato volá Zdenda, že našel zápis o Karlově úmrtí a pohřbu, jenž mi přečetl a končil slovy: Císař Karel IV 29.11.1378 v půl sedmé večer!!! vydechl naposledy. Dál už jsme nemohli mluvit. Milovníky záhad mohu uklidnit, že na Karlštejně je takových nevysvětlených tajemství víc, a pro ty ostatní bychom chtěli vzkázat, že pověstnou pokorou Karla IV. bychom se mohli inspirovat.
Dáša Cortésová: Jaká byla Judita Čeřovská (9)
Z té jsem byla celá vedle! Moc se mi líbila. Měla opravdu vše, co žena, která chodí na jeviště, má mít. Vysoká, krásná, nádherný úsměv, podmanivý hlas a ještě k tomu chytrá! Mluvila několika světovými jazyky. Můj táta vždycky říkal: „Když vyjde na jeviště Čéřa, tak to opravdu něco vyšlo. Je to prostě kus!“ Judita se uměla, v dobrém slova smyslu, nosit.
Milan Dubský: O čem krize
Naše dobromyslné, zkušené a chytré prababičky říkávaly, že čeho je moc, toho je příliš a nepovede to k ničemu dobrému. Společnost vyprodukovala právě všeho moc. Nejen aut, praček, spotřebičů, z nichž mnohé místo aby nám usnadňovaly práci, nám překážejí v domácnostech, spotřebovávají elektřinu.
Michal Dlouhý: Antonín Moskalyk a případy z pátrací služby
Dne 26. ledna 2009 uplynou tři roky ode dne, kdy nás navždy opustil filmový režisér Antonín Moskalyk. Pan režisér Moskalyk odešel ve věku 75 let uprostřed práce na třetí sérii úspěšného televizního seriálu Četnické humoresky, kterou mu zákeřná nemoc nedovolila dokončit. Dovolím si na stránkách Pozitivních novin připomenout toto smutné výročí a uvést pár svých osobních vzpomínek na muže, kterému se podařilo rehabilitovat neprávem očerňované četníky.
Vladimír Kulíček: O emigraci – dnes trochu jinak
Uvedený postoj, neochvějně realizovaný v praxi, měl otřesné následky. Vidět tu paní, jak přecházela ulici, byl pohledem hororovým. Vstupovala do jízdní dráhy bez rozhlédnutí, někdy téměř pod přijíždějící auta. Řidiči museli někdy dělat možné i nemožné, aby zabránili hrozícímu střetu a minimálně vážnému zranění.
Jaroslav Pachner - Zdeněk Pošíval: Kanadský fyzik & jaderné elektrárny
V září roku 1968 odešel do Kanady, kde na University of British Columbia ve Vancouveru získal doktorát (PhD) v oboru plasma/termojaderné fyziky. Pracoval v řadě význačných organizací, včetně slavných Chalk River Nuclear Laboratories, (kde byl například první jaderný reaktor mimo území USA), v jaderné divizi elektrárenské společnosti Ontario Hydro, u Kanadského jaderného dozoru, a v OSN/MAAE (Mezinárodní agentuře pro atomovou energii OSN) a posléze i na Ministerstvu zahraničí Kanady.
Josef Fousek: Eman a Kornelie, boží lidé (33)
Za oknem v dálce svítil Suprmarket. Byl velikej a lidi tam v den otevření přijeli až z Prahy. Prezident Správní rady HORJEČ, Ctirad Krtička, spoluakcionář a továrník RNDr. Ječmen a ředitel Suprmarketu Horječ-com JUDr. Vendelín Papáček, stáli u vchodu Suprmarketu, a polooděný holky, nějaký okresní miss, tancovaly a v rukách držely košťata z papíru. Bylo tam spousty lidí z okolních vesnic.
Pavel Vrána: O důležitosti správného úsudku
Podivná zima pokračuje. Zimní a jarní teploty se už nestřídají po dnech, ale po hodinách. Ráno a dopoledne je obleva, po obědě přituhne a nějakou dobu sněží a večer zase taje. Nějaký sníh sice kolem nás ještě na svazích leží, ale okolí chalupy, tam, kde jsme sníh odklízeli, je blátivé. Jenom smrky na vršcích okolních kopců mají bíle namrzlé koruny a z dálky vypadají velmi malebně. To se ale týká jenom poměrně vzdálených kopců. Naše nejbližší okolí je vlhké a smutné, k procházkám neláká, a tak trávíme čas doma, u televize, při poslechu hudby a čtením.
Vladimír Vondráček: Paradoxy češtiny (4)
Každý si může vzpomenout na manifesty nejrůznějších významů s následky tu kladnými, tu zápornými! Tehdy ovšem slovo znamenalo opravdu SLOVO, každé mělo svůj význam a málokdo si dovolil jeho přesný význam posunout. Slovo dělalo muže, po protestech feministek nyní dělá i ženu, což by bylo v pořádku, kdyby šlo o opravdové slovo.
Vladimír Vondráček: Střípky paměti, aneb od embrya po sklerózu (50)
Vím, že zejména ta lepší, něžnější část lidstva není příliš ráda, když pánové vzpomínají na svá léta vojenská. Ale přesto, ač svou náturou realistický pacifista, nemohu si pomoci a alespoň několik vojenských střípků sem musím ještě zařadit. Nikdo se nemusí bát, budou to určitě střípky veselé až ještě veselejší, jak už jsem je trochu „nakousl“ při líčení „vojny“ na fakultě.
Jan Jurek: Zajímavý rozhovor
Seděl na betonové zídce rozpálené od poledního slunce a v náručí dřímal černého kocoura. Tomu klukovi hádal osm nejvýš devět let. Mimoděk odtušil, že by k němu přece jen mohl jít a prohodit s ním pár slov. S dětmi si měl vždycky co říct. (Kéž by totéž mohl říci o dospělých). Mimo to se všechno zdálo lepší než nečinně čekat na svého otce, který právě debatoval s dědou kluka, kterého nikdy předtím neviděl.
Jan Baum: Trojí překvapení na téma II. Česká mše půlnoční Jakuba Jana Ryby
Třetím překvapením pro mne bylo, když jsem si v plzeňské Sedmičce přečetl, že v anketě o Nejlepší kulturní počin roku 2009 bylo v nominaci zařazeno uvedení skladby Missa pastoralis dle nově nalezené partitury Jakuba Jana Ryby. Tuto nominaci, podle mě naprosto oprávněnou pro přínosný a objevný počin, jsem s povděkem přivítal.
Luděk Ťopka: Piniperdus piniperda
Sehnu se k tlumoku pro termosku se studeným čajem, když tu vidím, jak kolem něho pospíchá malý, strakatý a čiperný příslušník toho bezbřehého hmyzího moře. Pohybuje se trhavě, uhání tryskem, zastaví se zahýbe anténkami, zase se rozběhne na kmitajících nožkách, prozkoumá kousek trouchnivějící kůry a opět vyrazí, aby nakonec zajel pod ležící kládu.
Jitka Dolejšová: Solné lampy
Ten obchod se solnými lampami se mi líbil. Lampy vyzařovaly hřejivé světlo a celá atmosféra byla pohodová. Hle, jaká krásná příležitost povědět o tom krámku dalším lidem, zajásala jsem. Napíšu o tom do Pozitivních novin ...