Jiří Suchý: Život není obnošená vesta (1)
V určitém věku se sluší vydat memoáry. Protože jsem nikdy nepatřil mezi ty, pro které byl život obnošenou vestou - počítal jsem se k těm, co se musí smát, jak se praví v písni, a tak se dívám na všechno, co se za onoho času semlelo, jako na zvláštní crazy comedy, a byl bych rád, kdyby to bylo v následujících řádcích aspoň trochu znát.
Josef Fousek: Eman a Kornelie, boží lidé (14)
Byla to divná skupinka! Klimeš stál na zahradě, opřenej o strom a něco důležitě vyprávěl okolostojícím. Jen Pikart a Pikartová seděli na lavičce u jejich baráku. Statkář Ječmen se pohupoval na svejch křivejch nohách a dcera Alžběta jako pokaždý pojídala popkorn. Sahala donekonečna do pytlíku a jedla tu bezbarvou umělou hmotu.
Odkud k nám přišla dynastie Lucemburská (Český svět - 1908)
Kapitála země dvojocasého červeného lva - velkovévodství Lucemburského - shlíží s malebných výšin do zeleného údolí říčky Alzetty. Starobylá opevnění, ve skalách vytesaná, jimiž učiněn kdys Lucemburk jednou z nejlepších pevností, pochmurné zdivo bašt a věží, zvonice a chrámy, visuté zahrádky a trosky pevnostní - malebné panoráma středověkého města.
Egon Wiener: Voda | Papír | Pánové
Melodie hladí, vlnky si hrají, pláčou a poskakují. Nemáme nic víc než ji. Jinde jsou řeky větší, mohutnější a slavnější. Na jejich březích se formovaly válečné šiky, na jejich vlnách se houpaly kupecké lodi s náklady drahého zboží. Ty řeky také občas zamrzly. Pak mráz spoutal jejich břehy a přes řeky vedly různé cesty a cestičky. Když náhle led popraskal, a stávalo se to často, mnozí nestihli utéci včas na břeh. Zvony v kostelích po obou stranách toku zvonily a zvonily.
Zbytky obydlí s hlaholskými znaky a biblickou výzdobou ve velkomoravské chřibské skalní pevnosti.
V chřibském skalním opevnění, jehož součástí je kamenný trůn se schránkami pro vladařské insignie a futharkovým stignovaným znakem umožňujícím datování do období 600-800 po Kr.(1), se nachází mnoho pozůstatků palácových staveb, včetně křesťanského chrámu z velkomoravského období.
Ivana Kraus: Z deníku fotbalisty
Na přátelský zápas jsem se těšil. Hosté přijeli v nové, poněkud neobvyklé sestavě, s velkým počtem náhradníků. Zápas začal zostra a zdálo se, že to bude velmi vyrovnaný boj. Avšak hosté hráli surově a faulovali naše hráče.
Eduard Světlík: Osmičky a dvacítky
V novějších dějinách máme štěstí (či neštěstí) na letopočty končící osmičkou. Zajímalo mě, jak tomu bylo v minulých stoletích, a tak jsem prozkoumal významná historická data. První doklad, odstrašující, jsem našel v roce 1108, kdy došlo k vyvraždění Vršovců. Ani druhé významné datum zakončené osmičkou není příliš radostné: roku 1278 došlo k bitvě na Moravském poli, při níž padl král Přemysl Otakar II.
Josef Krám: Jetti v hrobě Její Excelence
Buďme s Janem Ámosem názorní a nechme se vést zasvěcenou a obětavou průvodkyní Sidonií, jejíž příjmení je po provdání do Německa Seidel, na mnichovský hřbitov, kde byla naše Jetti pochována. Co se nepodařilo mně (psal jsem ředitelství mnichovské opery), to dokázala ona. Inu, mladá sympatická žena, a pak že se nadarmo neříká cherchez la femme.
Dobromila Lebrová: William Holman Hunt, anglický malíř
Pokud si prohlížíme některé z obrazů Williama Holmana Hunta, třeba jen z reprodukce, může se nám stát, že zachytíme onen dost vzácný, blažený pocit slabého mrazení v zádech při vhledu do mystična. Nebyl považován sice za příliš talentovaného malíře, ale byl oceňován jako mistr vizí - jeho obrazy, především ony s mystickými a mýtickými náměty, přitahovaly a přitahují pozornost.
Miroslav Sígl: Umírá člověk, nic se nestane...
Každý, komu věnovala přátelství, hluboce obdivoval její záhadnou moudrost a neobyčejné porozumění. Překonávala plachost a snahu nikdy si nic nevynucovat... Jestliže jí někdo řekl, že společnost je v úpadku, vláda se hroutí, znečištěné ovzduší nás přivede do hrobu – usmála se a zatvářila se lehce chápavě.
Emília Molčániová: Večera na francúzky spôsob | Cesta do pôrodnice | Heuréka
„Viktorko, vieš, že dnes máme výročie sobáša?“ privítala Eleonóra svojho manžela po príchode z práce. Pečiem ti tortu. Urobíme si pekný večer, čo povieš?“ „Prečo nie, drahá.“ „A samozrejme, večeru pri sviečkach. Pripravím ti suši, ten najlepší recept, čo viem.“ „Ja nedbám, ale, nemusíš sa tak trápiť. Stačil by aj obyčajný rezeň.“ „Alebo radšej krevety? Neviem sa rozhodnúť, no tak poraď, nech to nie je len na mne.“ „Prepánajána, žabie stehienka, alebo slimáky by si nechcela?“
Vladimír Kulíček: Policejní škvor
Toho dne padl teplotní rekord. Ulicemi se ploužili lidé a nebylo těžké si představit, že kdyby se ochlazovali jako psi, tedy zrychleným dýcháním a plazením jazyka, mohli by si na něj šlápnout a udělat pochopa na čumák, pardon, na nos. svěžujícím elementem tak zůstal pohled na odvážně odhalené dospívající slečny, jejichž kratinké topy a sukénky zdéli několika centimetrů dávaly pořádně zabrat fantazii kolemjdoucích pánů.
Jitka Dolejšová: Fotoaparát (znovu) vypráví – Rakousko 2011 (2)
Od rána se mezi mraky prodírá sluníčko, a tak honem zase autobusem na Bielerhöhe a podnikáme túru přes Madlener Haus (pěkný název, tenhleten Madlenčin dům), Tschifernella k chatě Saarbrückner Hütte, přes Kromeltal, podél potoka Kromelbach k jezeru Vermuntsee. Užíváme si krásné výhledy. Pásy zeleně se s přibývající výškou mění na kamenná pole a firn. Co vám mám vyprávět – koukněte se na fotky…
Adéla Muchová: A není to jedno?
Zastyděla jsem se. Před těma klukama jsem vypadala jako blbec. Možná jako ignorant, kterému je moderní svět mobilů na hony vzdálen. Jako že nevím, která bije... Nejen že netuším, zda používám paušál či předplacenou, pletu si Vodafone a T-Mobile, ale dokonce svůj mobil ani neplatím! Jak je tohle možné? Ani do jedné kolonky nezapadám.