Ivan Rössler: Ljuba a kontrášové
Když jsem byl na vojně, hledal jsem všemožné způsoby, jak psát, a to ze dvou důvodů: dva roky je dlouhá pauza a řemeslo se musí udržovat a pak – žold nebyl nijak velký, že... Když Ljuba Hermanová odjížděla na počátku roku 1969 na půl roku do Stuttgartu, také nechtěla, aby se v Česku na ni zapomnělo, a tak jsme se domluvili, že mi bude psát a já z těch dopisů budu dělat krátké článečky do novin. Pak se nějakou dobu nic nedělo, až jednoho dne pro mne přišel nějaký vojáček s tím, že mám jít okamžitě ke kontrášovi.
Fialové slunce
„Platící truchlíci! Neplatící všiváci! Dohromady diváci! Což nemáte nic na práci – jen slídit po mé legraci? Jmenoval se Tonda! Tonda po nebožtíku tátovi. Po nebožtíku ujovi z tátovy partaje. Po nebožtíku strykovi z máminy partaje. Víte nejlíp: žádná díra na světě nemiluje zrcadlo. Tak i v Malém Poříčí byl Tonda jenom pitomeček, vysušený mozeček, na hřišti však pán – Antonio král!
Vladimír Kulíček: O Valdovi a chlapečkovi se štětečkem
Bylo sváteční nedělní odpoledne, spokojeně jsem dojídal oběd, když z rohu pokoje, kde se způsobně usadil můj Kolja, aby dal najevo, že nežebrá, se najednou ozvalo: „Můžu?“ „Co, můžeš? Nic nedostaneš!“ „Já nic nechci, já se chci jenom na něco zeptat!“ „Nemůžeš!“ „Proč nemůžu?“ „Protože teď jím a při jídle se nemluví. To bys už mohl vědět.
Jan Řehounek: Pohnutá historie obrazu Alfonse Muchy
Když se v roce 1910 vrátil malíř Alfons Mucha z Ameriky, měl před sebou zcela jasné předsevzetí: vytvořit soubor monumentálních obrazů, na nichž zachytí historicky významné okamžiky ze života slovanských národů. Již o dva roky později předává městu Praze první tři obrovská plátna Slovanské epopeje a v každém z následujících let maluje nejméně dva další obrazy, v roce 1926 dokonce šest.
Jitka Krpensky: Slohová práce na téma "Moje Vánoce"
Když maminka pár týdnů před Vánocemi vyzvídala, co bych si tak asi přál, tak jsem se nejdříve zeptal, jestli si myslí, že jsem ještě malé dítě. Se smíchem mě ujistila, že samozřejmě né, ale že i takové velké dítě si jistě něco přeje. A tohle přiznání se mi moc hodilo. Já totiž jedno velké přání mám – psa. Jenže maminka pořád tvrdila, že jsem ještě malý a že bych se o něho nemohl pořádně starat. „No mami, tak to je príma, to už bych tedy mohl dostat psa,“ zajásal jsem.
Otužilci v prosincové Vltavě a Richard Halliburton
Dějištěm je Vltava v prosinci minulého roku. Aktéry na jedné straně otužilci každoroční vánoční plavecké soutěže ve vodě teplé šest stupňů Celsia, na straně druhé v suchu na nábřeží teple zabalení Pražané. A nebyla by to ani dnešní doba, kdyby z hloučků zvědavců nepadlo i osudné – Co za to mají? Co za to dostanou? Za tohle ale musí být prachů!
Jiří Suchý: Pravda o existenci Járy Cimrmana
"Když jsem tohle zjistil, napadlo mě, jestli Jára Cimrman není pouze smyšlená postava. Ale stačilo, abych si uvědomil, co všechno tenhle genius uskutečnil, a pochopil jsem, že tu musel mezi námi žít. Žádná smyšlená postava by přece nemohla složit operu, nemohla by mít na svém neexistujícím kontě tolik vynálezů, uměleckých děl, tolik slavných výroků. To může dokázat jen živá bytost. Nemám pravdu? Nemám.
Když Praze vládli vinaři
Kdo neskáče, není Čech, hop, hop, hop…Ach, ta naše Hradčana, Karlův most, ti naši zlatí kluci Jágrovi, to naše zlaté pivečko…! A tak hurá mezi ostatní kondelíky ke Flekům, k Tygrovi či k Medvídkům zapít napěněnými půllitry ...
Naše osobní „cesta ke světlu“
O nevšednosti galerie Zd.Hajného Cesty ke světlu se zmiňovaly PN už vícekrát a z úst povolanějších. Přesto bych ráda vyjádřila svůj obdiv po opětovné návštěvě v listopadu t.r. Abych řekla pravdu – byla jsem tak trochu zvědavá ...
Dáša Cortésová: Jaký byl Milan Chladil (4)
Milánek byl opravdový gentleman. Samozřejmě chováním k nám ženám. Navíc byl vždy dobře oblečený, vymydlený a krásně voněl. V době, kdy tady v kosmetice žádný výběr nebyl, Milan užíval světoznámou značku Old Spice. Touto vůní byl známý všude a byl na to hrdý! Jak jsme ucítili Old Spice, bylo jasné, že Milan je na blízku.
Stanislav Rudolf: Moje paličaté IQ (36)
- Víš to jistě?! zeptal se mě přísně při mé příští návštěvě v jeho bytě. Mlčky jsem mu předložila těhotenský průkaz. Letmo jsem mu jednu možnost navrhla: interrupci! Skoro hněvivě ji zamítl. – Nesmysl…! vykřikl a s cigaretou v ústech začal v tom panelákovém obýváku kolem mne kroužit. Pak se nade mnou zastavil a prohlásil rozhodně: - Vezmeme se, když budeš chtít! Podívala jsem se na něho vzhůru, a když jsem zachytila jeho úsměv, poznala jsem, že mě asi miluje. Přesto jsem se ho ještě opatrně zeptala: - Myslíš, že děláme dobře?!
Vlasta Korbová - Helena Procházková: Povídání u sklenice studeného čaje (8)
Vplouváme do vánoční nálady, ale já bych se ráda vrátila do poněkud méně idylického období. Není to tak dávno, co jsme všichni vzpomínali na sedmnáctý listopad 1989. Jak jinak tedy začít zimní zamyšlení, než úvahou nad uplynulými osmnácti lety? Cítíme se tak, jak jsme si tehdy představovali, nebo nás realita zaskočila?
Michal Dlouhý: Hloupost horší než zlodějství
Nadešel Štědrý den roku 1927. V kasárnách šestimužové četnické stanice ve Volovci v politickém okrese Nižní Verečky se vše chystalo ke sváteční večeři. Jindy přísný staniční velitel vrchní strážmistr Josef Bína rozhodl, že celé osazenstvo stanice zůstane na večeři pohromadě a noční hlídka tvořená strážmistry Karlem Matějíčkem a Františkem Lukešem vyrazí až o dvaadvacáté.
Milan Lasica: Blížia sa Vianoce
Blížia sa Vianoce. A, predstavte si, začalo snežiť. To nie je normálne, pomyslel som si, na Vianoce má predsa pršať, snežilo keď som bol malý chlapec. Aj to možno len raz, dva razy za celé detstvo, ale v spomienkach sa mi to znásobilo a keď sa blížia Vianoce vždy hovorím svojim deťom „Vianoce, keď som bol malý, tak vždy na Vianoce snežilo, a teraz prší“. Deti ma zbožne počúvajú a rozmýšľajú o tom, aké to muselo byť krásne, keď na Vianoce snežilo.