Luděk Ťopka: Podivní tvorové z jiného světa (1)
Jednoho pondělního rána u nás zastavil strýcův asistent s autem, naložil mne i tatínka a odvezl nás krásným slunečním dnem přes Prahu, podle Berounky a kolem hradu Karlštejna, do malé vesnice Leče. Uvítání bylo bouřlivé a po báječném obědě jsem se ocitl jako v pohádce. Prolezli jsme s bratrancem Slávkem celý statek, od sklípku se studánkou až po patra špýcharu, maštal s koňmi i kravský chlév a honili se s hospodářovými psy po sadě za humny.
Miroslav Sígl: Malované ústy a nohama
Každoroční pozdrav přichází v předstihu do našich domovů poštovní zásilkou od handicapovaných, tělesně postižených umělců z celého světa. Jejich obrázky malované nohama nebo ústy vydává u nás nakladatelství UMÚN (umělci malující ústy a nohama) v Liberci. Letošní bohatá kolekce obsahuje vánoční přání, aršíky jmenovek na dárky, nástěnné a kapesní kalendáře a k tomu navíc – přehled svátků České republiky, které nás očekávají v příštím roce.
Bajka z australské buše
Tak tam někde, uprostřed divoké a nekonečné australské buše, žili v dobrých sousedských poměrech starý, vysloužilý vombat Herbert a sličná, mladá klokanice Stella. Často se potkávali na ranní a podvečerní pastvě, prohodili slovo o tom, že letošní léto není tak pěkné, jako bylo to loňské, k čemuž vombat Herbert občas dodal, že on pamatuje léta ještě horší než to letošní a na druhé straně také mnohem lepší, nežli to loňské.
Egon Wiener: Lidé si mají povídat | Kde jsme doma | Jak slepit hrnek rozbitý na dva kusy
Skoro všichni si chtějí povídat. Je málo těch, co nechtějí a přitom je tolik krásných věcí na světě, že by se o nich mluvit mělo. Pusa nikomu neupadne, každý by občas měl klapnout zobáčkem. Co nás tak učili ve škole, občas si každý pustí pusu na špacír a každý se občas prokecne. Říká se přeci naopak, líná huba, holé neštěstí nebo pro hubu – na hubu a tak dál.
Ondřej Suchý: Odešel humorista-workoholik
Ve věku 77 let zemřel v pondělí 26. října 2009 v Thomayerově nemocnici spisovatel a humorista Miloslav Švandrlík. Podobně jako po Jaroslavu Haškovi zbylo nám tu po něm neuvěřitelné množství humoristických povídek, her, skečů i románů. A podobně jako u Haška převýšilo jedno dílo všechno ostatní co napsal, totéž se přihodilo i Miloslavu Švandrlíkovi.
Černá vzducholoď
Nejedná se o žhavou novinku, knížka vyšla už v roce 2001, ale získala jsem ji teprve nedávno. Ještě pak chvíli jsem si čtení odpírala, protože těšení má také něco do sebe. A vyplatilo se! Slabá knížečka s poezií silného obsahu.
Jana Pilátová: Milý deníčku... (7)
Začalo to trošku netradičně. Kvůli jakési nemovitostní transakci jsme společně s přítelem vymýšleli smlouvu, která by ošetřila to, že já kupuji a investuji hotovost a časem oba budeme stejným dílem na domeček přispívat. Termín pořízení nemovitůstky (neb má pouhých 25 metrů čtverečních obytné plochy) se blížil a stále žádný nápad krom návštěvy právníka a plýtvání drahocennou dovolenou se nějak nevyskytl.
Machmud Ešonkulov – Peter Závacký: Karikatúra je pre mňa všetko, nemôžem žiť bez jej kreslenia
Jazyk karikatúry nepotrebuje tlmočníka. Je zrozumiteľný pre každého i vzácny. Je obrazom procesu rozvoja vo svete i napredovania tej ktorej krajiny a národa, čo dáva optimistickú nádej, že karikatúra v budúcnosti dosiahne novú vyššiu úroveň. Kreslený humor je stále viac a viac populárny aj v slnečnom Uzbekistane v ďalekej Strednej Ázii. Uzbecká karikatúra sa každým rokom zviditeľňuje viac a viac. Jej autori majú svojich stálych priaznivcov nielen doma, ale už aj za hranicami, keď najúspešnejší z nich sa čoraz častejšie presadzujú aj na medzinárodných súťažiach kartún na všetkých kontinentoch. Najviac z nich sa darí ich lídrovi a najznámejšiemu z nich Machmudovi Ešonkulovi, ktorý už dnes iste patrí do svetovej TOP 50.
Vladimír Vondráček: Paradoxy češtiny (7)
Už v základní škole jsme se učili, že čeština má devatero druhů slov. Pamatujete si ještě? - Podstatná jména, přídavná jména, zájmena, slovesa, číslovky, příslovce, citoslovce, spojky a částice. Jistě nejméně na polovinu z nich by si asi vzpomněl každý z nás. Ale ruku na srdce, ve své řeči ba ani v písemném projevu toto rozlišení našich slov vůbec nevnímáme!
ThDr. Zdeněk Soušek - Zdeněk Pošíval: Říkáme si »bratře«
Poznali jsme se na pohřbu mé pelhřimovské tetičky a při karu jsme si začali povídat. Povídáme si dosud, jakmile se k tomu naskytne příležitost nebo potřeba. Tím nemyslím své občasné návštěvy rodného města, ale docela hojnou a častou korespondenci. Svým způsobem je mým laskavým poradcem ve věcech historických i teologických, (ovšem on by napsal theologických).
Ivo Fencl: Kočičí pracka nikdy neumírá?
Role koček a jejich pracek v kresleném seriálu Rychlé šípy je zajímavý a podle mého názoru i pozitivní fenomén. Vůbec poprvé se v těchto příbězích zmiňuje o kočce záhadný pan domovník z ponurého domu, v jehož nitru měli chlapci klubovnou (díl Rychlé šípy na omylu na 46. stránce souborného vydání ukončující pět navazujících pokračování o luštění „sítě záhad“).
Blanka Kubešová: Snad jsem nezabloudil - Oskar Leo Krause
Tato kniha je určená všem, jak pamětníkům, tak těm, kteří se chtějí dovědět víc. Je určená dokonce i té nemalé skupině těch, kteří se na národní tragédii podíleli aktivně, tehdejším soudcům, vyšetřevatelům, bachařům a celému tomu řetězci soudruhů, dohližitelů, donašečů, patolízalů a prospěchářů, bez nichž by se režim býval nemohl tak dlouho udržet.
Konec jedné evropské dynastie
Dne 4. srpna 1306 byl v Olomouci zavražděn český, polský a - už jen velmi částečně uznávaný - uherský král Václav III. Přemyslovec. Vraždou vymřel v mužské linii jeden z nejvýznamnějších vládnoucích rodů střední Evropy.
Jan Jurek: Něžně ironický obraz života jedné rodiny
Těžištěm příběhu jsou peripetie příslušníků jedné rodiny. Dick je spisovatel na volné noze, který se snaží zaopatřit sebe, svou ženu Daisy a své dvě děti – Rosey a Johnnyho. Situaci Dickovi komplikuje jak už to někdy bývá jeho poněkud marnivá, malicherná a věčně se vším nespokojená žena, která se nedokáže postarat o sebe natož o děti, které vyrůstají v péči hodné chůvy Marty.