Ondřej Suchý – Jiří Vlastník: MAGICKÁ LATERNA (a slepá kamera pana Wericha) (1)
Pohledy dvou publicistů na největší poválečný úspěch čs.kultury ve světě, který na výstavě EXPO 58 v Bruselu zaznamenal program LATERNA MAGIKA autorů Alfréda Radoka, Miloše Formana, Vladimíra Svitáčka, Jána Roháče a arch. Josefa Svobody. Ondřej Suchý a Jiří Vlastník vnímali zázrak zvaný Laterna magika očima dvanáctiletých kluků.
Jaroslav Vízner: Ahoj tati, potřebovala bych vědět...
A pak ubíhaly ty dny smutku, nechápali jsme, co se děje a proč. Tenkrát, před invazí, aspoň já si to tak myslel, jsme si „přáli", jak to hlásali někteří komunističtí reformátoři, alespoň dospět k "socialismu s lidskou tváří“. Na žádnou revolučni změnu jsme si ani neodvážili myslet. Natolik byl režim tvrdý a zajištěný.
Milan Turek: Na kole s Luckou
Prostředí města ani venkovské komunikace jim příliš naděje na cyklistiku nedávají, snad na tandemu, ale že by existoval způsob jízdy na kole zrakově postižených samostatně, se zdá nemožné. Může to být až neuvěřitelné, že lidé takto handicapovaní si mohou užívat cyklistiku podobně jako lidé zdraví.
Ludvík Ťopka: Rabštejnský Scotland Yard
„Takže, pánové“, začal pan otec, jako nejstarší, „víme, že Vojta Haloušek ze Stvolna přišel druhej den po tom mordu domů v juchtovejch botách, vo kterejch nevěděla ani jeho máma, přestal chodit do práce, kulhal na pravou nohu a lhal, že mu na ni stoupl kůň při práci, že měl najednou peníze na tolik chlastu a že v kořalně chtěl po cizím chlapovi tisíc zlatejch, než ten mu třikrát propích břicho.
Miloš Ondrášek: Kisch v Austrálii
Kisch byl v době, kdy se v Německu uchopil moci Hitler, známý jako odpůrce fašismu a předpovídal zrůdnost nacismu. Jako protiválečný idealista byl v roce 1934 pozván do Melbourne, aby pronesl hlavní referát na mírovém shromáždění All Australian Congress Against War and Fascism.
Stanislav Rudolf: Moje paličaté IQ (4)
Po čtrnácti dnech mě na stavbě něco kouslo do krku. Včela nebo vosa spíš ale nějaký jiný hmyz. Zpočátku jsem tomu nevěnovala pozornost, podobných bodnutí jsem už v minulosti chytla! Večer jsem absolvovala sice krásné rande s Míšou, ale v noci jsem pocítila šílenou bolest na krku. Napadlo mě, že by mi pomohl chladný obklad.
Hana Tomková: Zázrak na Piavě
Rakouský důstojník nespal, tiše ležel a oči měl vyhaslé. „Už nebojuje, ztratil vůli k životu,“ říkal si lékař. Pak vyšel před lazaret. Odtud z alpské průrvy bylo viděl část oblohy, byla dnes plná zářivých hvězd. „Těch se ta válka netýká, jsou lhostejné, jsou tak daleko, jsou věčné,“ pomyslel si lékař. Za ním se ozval hlas mladé sestřičky: „Doktore, přejte si něco, padají hvězdy a dnes je den zázraků,“ řekla tiše.
Jitka Krpensky: Slohová práce na téma Prázdniny
Tedy slovo prázdniny není úplně správné. Prázdno jsem totiž v červenci a srpnu vůbec neměl. Hned první týden jsem jel k tetě do Drtína, a tam já to mám rád. Bratranec Petr mě vzal sebou do jejich fotbalového klubu, kde jsme čutali skoro každé dopoledne. Po obědě jsme se chodili koupat a kluci mě naučili kraula, ale co bylo ještě lepší, bylo potápění. Nejdřív jsem se trochu bál a párkrát jsem se napil. Ale to jsem nikomu neřekl, na břehu totiž byly holky a ty by se mi smály.
Jiří Suchý: PERPLEX aneb Praktický průvodce od ničeho k ničemu (1)
Někdy mívám i dobré nápady, například ten s tím Semaforem - založil jsem di¬vadlo, které funguje celá desítiletí, ačkoliv je to kupodivu. Horší to je s filmovou společností Perplex. Astrolog by mi možná řekl, že je to nápad, zplozený ve znamení vola. Já se zas přikláním k názoru, že je to spíš nápad odchovance naivního socialismu.
Vladislav Drahoš - Pavel Pávek: Rád putuji alespoň v duchu
Vladislav Drahoš, Plzeňák z Bánské Bystrice byl jedním z prvních seniorů, které oslovil projekt Pozitivních novin SENIOŘI K POČÍTAČŮM! Jeho písemnou reakci citoval Pavel Loužecký i ve vysílání České televize.
Marta Pospíchalová - Zdeněk Pošíval: Jak se žije manekýnám
Martu znám ještě jako slečnu Kaňovskou, kdy se stala hvězdou modelingu a navíc i filmovou star ve vynikajícím snímku režisérky Věry Chytilové s názvem STROP; patřil ve své době k tak zvané nové vlně a plnil hlediště kin. S módou jsem bohužel ve svém oboru přišel do styku pouze jedinkrát, kdy se mi dostalo příležitosti podílet se s architektem M. Masákem na scénáři velkolepé scénické revue pro Liberecké výstavní trhy: tehdy jsem tu show také režíroval.
Šárka Jarošíková: Návrat Malého prince
Jestlipak znáte Malého prince? Nedávno se mi stalo něco zvláštního. Potkal jsem velice malého človíčka se zlatými vlásky a malou krabičkou. Zeptal se mě, kde najde toho hodného pilota. Byl jsem trochu zmatený ...
Jan Drocár: Několikrát kolem světa s Jiřím Srncem
Našlo by se několik zemí, které Jiří Srnec a jeho Černé divadlo nenavštívili: Albánie, Čína, země černé Afriky. Do Izraele se podívali poprvé v roce 1990. Téměř pravidelně projíždí divadlo celou Ameriku, především Jižní a Střední, tyto zájezdy trvají tři až čtyři měsíce. Na jihoamerickém turné bylo divadlo i v roce 1991, kdy kontinent projelo kompletně od Argentiny až nahoru do Dominikánské republiky.
Jitka Dolejšová: Krajíc pohody ke snídani od G. Apollinaira
Pravda umožňuje pronikat do neznáma. Překvapení, to, co je nečekané, je jedna z hlavních vzpruh poezie dneška. Hodiny jedna za druhou zvány jak pohřební průvod jdou. Člověk žasne, co lidé nadělají, jen aby nemuseli pracovat. Básník je ten, kdo objevuje nové radosti, i když je obtížné je snášet. Bez básníků a bez umělců by se lidstvo jednotvárností přírody brzo unudilo.