Pavel Kovář: Kdyby v Pekingu startoval, medaili by přivezl
Český paralympijský výbor vyzval Michala, ať vystoupí ze své organizace a přejde k jiné, jinak že nebude nominován na světové soutěže. Charakterově pevný Michal však takovému nefér tlaku nepodlehl. A to i proto, že věřil v přesvědčivost svých loňských i letošních vítězství na mezinárodní scéně. Přičemž v zahraničí startoval za své nebo sponzorské peníze. Nebylo mu to nic platné, kromě loňského světového šampionátu nebyl nominován ani na letošní paralympiádu...
Milan Turek: Dovolená na kolech caravanu
Léto, které začalo vysokými tropickými teplotami, vylákalo nejméně milion našich občanů za letním odpočinkem. Na dovolenou vyjíždějí vlaky, automobily, letadly nebo i pěšky, ale intenzivní rozvoj prodělává i doposud u nás méně rozšířené moderní putování rodin s caravany a obytnými vozy. Zatímco Evropa zažívá intenzivní boom, a to nejen ve výrobě, ale i ve službách pro tento druh cestujících. Exkluzivně vybavené vozy, ale také exkluzivní autokempy, jinak též stellplatzy.
Pavel Vaculík: Cirkusové pověry
Cirkusová kultura je přitom plná nejrůznějších zažitých pravidel a pověr, které si cirkusáci nesou již po staletí - jiné více, jiné méně, další se už bohužel téměř vytratily. Pověrčivost tohoto osobitého a tradičního společenství tak dodnes rozlišuje množství určujících obyčejů a omezení, které můžeme rozdělit do skupin zákazová, výstražná, doporučující aj.
Eva Vlachová: Čisté ruce
Někdy na podzim jsem potkala zajímavou starou dámu. Opravdu dámu - klobouček, šálka barevně sladěná s kabátkem, nenápadné ale nápadité nalíčení a hlavně rukavičky. Myslela jsem si, že jen stylově dotvářejí její obraz, ale byl to omyl. Neodložila je, ani když se podepisovala. Zřejmě to pro ni byl dost obtížný úkon, bylo patrné, že už nemá ten pravý cit v prstech.
Ondřej Suchý: Dáša
Možná si pomyslíte, že jsem měl místo Dáša napsat důstojněji Dagmar Veškrnová-Havlová. Když ale pro mě je dodnes jednou z „hvězd mého života“ právě ta Dáša, Dáša Veškrnová, báječná, veselá, skromná, pracovitá, kamarádská holka s velkým srdcem! Zamiloval jsem se do ní už jako do „holky z porcelánu“ i jako do „holky na zabití“, později ba i jako do „holky“ Vlastičky z filmu Dědictví režisérky Věry Chytilové.
František Mendlík: Starost o chorého spolužáka
Nezáživný předmět účetnictví vyučoval na železniční průmyslovce profesor Hřivna. Byl to typický ouřada, kterému chyběly akorát klotové rukávy. O přestávkách chodil na kávičku do hospůdky za tratí, zvané DCV (Družstvo cestující veřejnosti). Při jeho hodinách se nevzrušoval nikdo. Kantor dobře věděl, že téma „Uzávěrka osobní pokladny“ nelze přednášet poutavým způsobem. Jistě by se dala celá látka pojmout jako příběh. Hrdina nejdříve opíše z ternionu čísla lepenkových jízdenek, pak vyzná lásku kolegyni.
Alena Wienerová: Napsáno životem
Bylo mi krásných 15 let. Po skončení základní školy jsem chtěla studovat gymnázium a mým snem po úspěšně složené maturitě bylo se stát právničkou. K tomu všemu jsem měla spolehlivé zázemí. Rodiče vysokoškoláci, podnikatelé, ale moc jsem si jich neužila. Snad i proto jsem byla samostatnější, než ostatní děvčata v mém věku.
Renata Šindelářová: Bublinky
Uvnitř bytu Simona zaslechla dětský pláč. Janička! Zajisté se zase vztekala kvůli nějaké maličkosti. Simona si pomyslela, jak obdivuje Markétinu trpělivost a stiskla zvonek. Pláč ustal. Následovaly kroky a ve dveřích se objevila Markéta. „Ahoj! To jsem ráda, že jsi přišla! Pojď dál!“ „Už to dlužím dlouho,“ připustila Simona.
Pavel Victorin: Pokání a Nanebevzetí Johna Lennona
Uprostřed roku 1973 se John a Yoko Lennonovi nastěhovali do devítipokojového bytu č. 72 v sedmém patře Paláce Dakota Building na dolní západní straně newyorského Manhattanu. V této exkluzivní, byť na první pohled zchátralé budově, bydleli pouze vážení nájemníci. Byl mezi nimi třeba slavný Leonard Bernstein a v r. 1967 zde Roman Polanski natočil kultovní film „Rosemary má děťátko“.
Tajemství základního kamene
Městské divadlo v Kutné hoře je jedním z mála v republice, které bylo za vydatné pomoci sponzorů postaveno výhradně pro potřeby ochotnického spolku. Nikdy za sedmdesát let existence nemělo vlastní profesionální soubor.
Poctivé holky přijdou do pekla
Nevím, jak vy, ale nemám ráda revizory. Ačkoliv odjakživa jezdím na platné jízdenky, či průkazku MHD, vždy když mě zastaví revizor, připadám si jako kriminální živel, jenž nestoudně využívá bohulibé služby pražské dopravy.
Vladimír Cícha: Cesta na jihozápad – vzpomínka na báječné časy (1)
Začala se kolem deváté ráno 10. července 1971 automobilem chevrolet belair ročník 1963, zakoupeným po šestiměsíčním pobytu v Kanadě, ve Winnipegu, Manitoba, v červnu roku 1969 za 650 dolarů. Zdatnost vozu vyzkoušeli jsme rok nato na trase Winnipeg–Vancouver–Seattle–Vancouver–Winnipeg s náloží čtyř dospělých (z nich dva nadměrné váhy a objemu), jednoho dítěte, dvou ohromných stanů, čtyř nafukovacích matrací, ledničky Coleman a řadou jiných potřeb a zbytečností. Zkouška tehdy dopadla dobře, a tak jsme zmíněného rána vyjeli jihozápadním směrem.
Jitka Dolejšová: Když jsi šťastný v DPS, tak zatleskej…
Pod zkratkou DPS se skrývá název Dětský pěvecký sbor Československého (Českého) rozhlasu, jehož 65. výročí založení si připomněli posluchači Toboganu, oblíbeného pořadu Českého rozhlasu 2 Praha. Vysílalo se živě 13. listopadu 2010 z pražského divadla U Hasičů. A byla to akce opravdu vydařená, protože jedním z nejvýznamnějších hostů byl náš pan profesor Čestmír Stašek, dlouholetý sbormistr Dětského pěveckého sboru Čs. rozhlasu a Pražského dětského sboru.
Michal Čagánek: Bylo, nebylo
Byla jednou jedna babička, ale nebyla to obyčejná babička, byla to moje babička. Uměla pěkně hubovat, daleko lépe jí ale šlo vyprávění pohádek. Byly to krásné pohádky a vůbec nevadilo, že v nich sedmihlavá princezna nečíhá na Červenou Karkulku vracející se před půlnocí z bálu, aby jí doma trpaslíci nenadávali. Byly to pohádky, které napsal život sám.