Vladimír Vondráček: Střípky paměti, aneb od embrya po sklerózu (2)
Samozřejmě se mi teď, když mám více času na snění, vybavují události významné i možná zcela zanedbatelné. V těchto střípcích vzpomenu často na spoustu situací a celou řadu různých lidí, tu všeobecně známých, tu naopak zcela neznámých, kteří „prošli“ mým životem. Někdy budu postupovat chronologicky, někdy pak i tématicky, ale určitě budu občas přeskakovat zejména v čase, protože to je vlastní všem vzpomínkám.
Od dívčího deníčku k divadelní premiéře Deníku Leošky K. (2)
Na zkoušky do divadla zatím nechodím, mám pocit, že z mé přítomnosti jsou všichni pokaždé tak trochu nesví a také že Akram by mi chtěl hru ukázat až v pokročilejším stádiu. Všichni mají obavu, aby mě nezklamali. Chápu, že se teď musím držet stranou a přenechat režisérovi hlavní slovo, já už jsem svoje řekla. Práce mám i jinak stále nad hlavu. Na stole se mi kupí knížky, které bych si ráda přečetla, nebo do nich aspoň nahlédla, ze všeho nejdřív mě ale čeká schůzka s dokumentaristou Luďkem Navarou.
Tomáš Zářecký: Tu kratší a počmáranou, prosím…
V poslední době trávím až moc času mezi regály přetékajícími knihami, v prostředí, kde i malé zakručení břicha rezonuje jako kostelní zvon. Po návštěvě takové instituce odcházím vždy obtěžkán řadou knih a teprve v šatně si uvědomím, že jsem jaksi nevzal v potaz kapacitu svého baťohu.
Casting / Klinec
Aladár ostal najprv prekvapený, akože, čo im urobil, no keď sa mu ušlo zopár kopancov a boxerských úderov, spamätal sa a uplatnil svoje bojové umenie. Jednému natrhol ucho, druhému vybil zub, iný mal zlomené zápästie, ďalší ležal v bezvedomí. Nato sa otvorili dvere a objavil sa v nich policajt. „Čo sa to tu robí?“ spýtal sa a vytiahol pelendrek.„Máme medzi sebou jedného protivného provokatéra,“ ponáhľal sa vysvetliť nosatý sused.
Jak se dělá kreslený vtip aneb Netvařte se kysele a malujte vesele
Máte doma malé nadějné kreslíře od 6 do 17 let, kteří by si rádi zasoutěžili o nejlepší kreslený vtip? Právě pro ně je uspořádán 3.ročník soutěže NETVAŘTE SE KYSELE A MALUJTE VESELE. Začínající autoři se v tomto článku mohou seznámit s návodem JAK SE DĚLÁ KRESLENÝ VTIP. Staňte se novým Nepraktou, Jiránkem, Bartákem nebo Ladou či Sekorou....
Ondřej Suchý: Kamarádka Laďka Kozderková
Mně bylo tenkrát necelých devatenáct, byl jsem asistentem scény na televizním filmu režiséra Jindřicha Fairaizla Nalezená revue a netušil jsem, že se seznamuji s budoucí Paní zpěvačkou, se kterou se budu setkávat sice vždy po několikaletých pauzách, zato však až do konce jejího života. Psal jsem o ní, korespondoval si s ní, pomáhal jí při druhém pokusu dostat se konkursem do Semaforu ....
Josef Fousek: Eman a Kornelie, boží lidé (32)
Nejhorší bylo, že jim skočila Kornelie na tu nabídku a umluvili jí. V tom kině, kde se hrajou samý střílečky, vraždy a pitomý suprmaní se vytahujou před polonahejma vochechulema, je Kornelie už tejden uvaděčkou a říká, že je to v tom kině lepší, než kdyby dávali jako dřív filmy o partyzánech a soudruzích, jak si dávaji pusy na letišti. Mně to její zaměstnání štve.
Miroslav Sígl: Nadšený zachránce lidové architektury
V encyklopedii Kdo byl a je kdo (Libri 2007) najdeme o Ladislavu Štěpánkovi (1906-1992) v jeho hesle údaje o tom, že to byl konzervátor lidové architektury, pracoval ve středočeské Památkové péči, spolupracoval s Polabským národopisným muzeem v Přerově nad Labem, stál u zrodu Polabského muzea v Poděbradech, Národopisného muzea Slánska v Třebízi a Muzea vesnice v Kouřimi.
Ivan Kolařík: Chlapi mají právo plakat aneb povodně v Queenslandu
Říká se, že chlapi nepláčou. Avšak i nejdrsnějším mužům se zakalí zrak a zadrhne hlas, když mluví o přírodní katastrofě vskutku biblických proporcí, která právě postihla Austrálii. Austrálie je obyčejně označovaná jako nejsušší kontinent na světě. Ano, do minulého týdne to byla pravda. Po dlouhých deset let byla Austrálie sužována neuvěřitelným suchem. Hlavně obrovský stát Queensland a Nový Jižní Wales.
Antonín Siuda: Kuchyně na cestách časem
Je tomu pár let, co neuspokojené zástupy stávaly v houfech před obchody, hlavně masnými, aby měly z čeho připravit svůj denní pokrm. Většinou uspokojené nebyly, proto se vždy v kuchyni počítalo se všední fádní jistotou a improvizovalo s chudobou výběru. V takových polohladových podmínkách ovšem přežíval dávný systém dělby práce i dělby pokrmů.
Ve městě? Na kole!
Čeští cyklisté dostávají nový dárek – jedinečný nástroj pro všechny, kdo chtějí kolo používat nejen jako zdroj zábavy a relaxace, ale i jako plnohodnotný dopravní prostředek. Občanské sdružení NaKole, provozovatel úspěšného ...
Ta naše písnička česká...
Už jste si všimli? Spoustu Hašlerových písniček považujeme za lidové. Písnička, která zlidoví, dostane svým způsobem nejvyšší možné vyznamenání. Necinkají přitom metály a nešustí bankovky či šeky, ale pohne se lidské srdíčko – a s ním většinou i myšlenka. A to se mi jeví jako životadárné spojení!
Jiří Stanislav: Hotýlek v anglickém stylu v moravském Drnholci
Kdo by čekal, že po vstupu hlavním vchodem uvidí napravo pravý anglický bar i s krbem a nalevo jídelní sál jako vystřižený ze staré Anglie!? Spousta zajímavých dekorací na stěnách - talíře, obrazy a jiné umělecké dekorace vás opravdu přenesou do jiné doby. Jako kdyby každou chvíli do baru měli přijít naši piloti, co za války létali v RAF a nebo nějaká významná osobnost v podobě člena královské rodiny.
Tomáš Zářecký: Těžký život literáta II.
O čem chci psát? No o tom, že my literáti máme vskutku těžkou práci. Docela mě totiž štve, že často kolem sebe slýchávám názory, že na tom „psaní“ vlastně není vůbec nic složitého. Že jde akorát o takové to ťukání do klávesnice. Že neděláme nic pořádného. Nebo dokonce, že si hrajeme, zatímco ostatní tvrdě dřou.