Milan Lasica: Zopár rád pre začínajúcich, ktorí sa derú k moci
Konečne k tomu došlo. Je odhalený princíp komunikácie medzi politikmi a voličmi. Maďarský premiér, ako píšu komentátori, si pustil hubu na špacír v úzkom kruhu spolupáchateľov. To znamená, že neverejne povedal, ako to v Maďarsku pod vedením jeho strany naozaj vyzerá.
Eva Jančíková: Magické a spirituální Uluru
Uluru - místo dávající stín - je aboridžinské jméno tohoto pískovcového monolitu,.který vévodí nedozírné rovné poušti centrální Austrálie. Je to největší obnažený monolit na světě, je vysoký 348 m a ještě pokračuje v délce několika kilometrů pod zemí. Geologické stáří se odhaduje na 600 miliónů let.
Olga Kostelencová - Milan Turek: Lidová muzika jí duší pronikla
Pro Olgu Kostelencovou, přestože její první hudební projevy byly vokální, nástroj, který nemá příliš mnoho žen v oblibě - cimbál – se stal jejím osudem. U cimbálu se proměnuje v impulzivní muzikantku s úžasně znějícím a hutným hlasem, kterým dokáže zdolat i ty nejnáročnější melodie lidové písně nejen české, ale i slovenské a romské, kapela primáše je obsazena romskými muzikanty. Dnes už zpívá a hraje blondýna uprostřed romského kolektivu přes dvacet let. Je zkušenou muzikantkou, zpodobňující celou škálu hudebních žánrů.
Jitka Dolejšová: Fotoaparát (znovu) vypráví – Rakousko 2011 (6)
Z Bielerhöhe vyrážíme na túru k Wiesbadener Hütte (2448 m.n.m.). Stejným směrem se vypravili také hluční a upovídaní Češi, kteří tu byli s autobusovým zájezdem, takže klidu ani pozorování zvířat v přírodě jsme si příliš neužili. Zato jsme si s Olym vyslechli stížnosti na počasí, kritiku nepřítomného vysokoškolského profesora i důvěrnosti týkající se propoceného trička jedné korpulentní dámy. Někteří turisté by měli mít pusu na zámek. Pusu zamčenou aspoň na dva západy.
Josef Fousek: Bez cenzury (13)
Svět všechno asi vytvořil a není nových šancí / pohřební šedé kapely zvou k poslednímu tanci / svět plný velkých kecalů a exhibičních dršek / nad městem velký prázdný kříž a opuštěný vršek / I básní pramen vyčerpán jak ropa uhlí láska ...
Barbara Semenov: Vím, dnes jsem Australan spíš...
Časy, kdy nebylo na návrat do rodné země ani pomyšlení jsou zaplaťpánbů dávno za námi. Tehdy si člověk nechal zajít chutě na procházky Kampou a po starých Zámeckých schodech, na nějakou nostalgii a stesk po domově neměl emigrant nárok. Bylo věcí principu neupravovat si vztah, - jaképak upravování jakéhopak vztahu?
Ivan Kolařík: O lásce k umění - Zazpíval jste to pěkně, Ivane!
Já improvizoval bídně a při výstupu jsem se cítil hrozně trapně. Navíc jsem se pořádně na výkon nemohl soustředit, protože jsem více a více cítil, že mám prohráno. Po etudě jsem zamumlal něco na omluvu, ale nikdo v porotě nehnul ani brvou. Nikdo nade mnou neprojevil lítost. Jen sympatický mistr Sklenčka prohodil něco o všeobecné obtížnosti úkolu a pak mě vyzval, abych něco porotě zazpíval.
Jitka Dolejšová: Deset kamínků z Gargana…a něco navíc (2-3)
Moře kolem Vieste je známé svou průzračností - však se také může pochlubit modrou vlajkou. Užili jsme si menších i větších vln, někdy hladina připomínala rybník, kolem kterého František Dobrota nasázel topoly. Teplota vody měla kolem 25° C. Od vody stále vane lehký větřík, takže i ve velkém vedru je snesitelně. Vstup do moře je velmi pozvolný.
Jitka Dolejšová: Jak se fotí vinařský kraj
Nejdřív je důležité najít kraj, který oplývá strdím, mlékem, ale hlavně vinicemi. Takový je například v okolí Znojma, a to jak na moravské straně, tak také u rakouských sousedů. Pak si ten kraj, třeba koncem srpna, projíždíte na kole, nejlépe s celou rodinou. Přítomnost ostatních oceníte v mnoha případech: - Když píchnete kolo nebo potřebujete nahodit spadlý řetěz;
Vlasta Korbová - Helena Procházková: Povídání u sklenice studeného čaje (7)
Moje „Zlatá kniha“ má už patinu. Zaoblené rohy a stránky svědčí o tom, že byly mnohokrát čteny. Je to malý sešitek, svou velikostí odpovídá přihrádce v taštičce na doklady. Tam jsem ji mnoho let nosila a dost často jsem ji pročítala. „Zlatou knihu“ jsme dostali spolu s diplomem při absolvování kurzu Dale Carnegie Course®, abychom se mohli snadno vracet k myšlenkám, které jsme probírali.
Vladimír Kulíček: Kosmickou rychlostí do středověku
Kdyby podle ničeho jiného, tak podle stavu poštovních schránek je možno spolehlivě poznat, že rok 1989 přinesl nějakou významnou změnu. Zatímco před tímto rokem stačilo podívat se do poštovní schránky jednou za týden, teď to nestačí pomalu dvakrát denně. Dříve sem tam nějaká ta složenka, občas dopis a hotovo.
Vladimír Vondráček: Naši mazlíčci a ti druzí (1)
Přiznám se, že na rozdíl od svých dětí a vnoučat jsem ve svém dětství žádné domácí zvířátko neměl, když se nepočítá nějaká ta bleška či veška, kterou jsem si přinesl domů ze školy. Možná by se ale dali započítat už zmínění chrousti nebo housenky, které jsme „odvážně pěstovali“ z nejrůznějších důvodů v krabičkách od sirek.
Václav R. Židek: Nová kniha o ochraně zvířat
Dnes více než kdy jindy je nutno se vážně zamyslet nad osudem zvířat v naší společnosti, a to především nad osudem zvířat hospodářských. Množství těchto citlivých tvorů ročně obětovaných pro potravu lidí, jejich utrpení a hloubka ...
František Mendlík: Ředitel zkoušení
Profesor Vlastimil Hurdes přednášel nezáživné předměty organizace a ekonomika a politickou ekonomii. Nikomu nebylo jasné, jaký je mezi oběma předměty rozdíl. Až profesor Hurdes podal vyčerpávající informaci: „Žáci, politická ekonomie a organizace a ekonomika, to jsou dvě rozdílné vědní disciplíny. Kdo tento rozdíl nechápe, nepatří na tuhle výběrovou školu!“