Egon Wiener: Šestá pohlednice | Indické ženění je jiné než u nás doma | Smích léčí
Bylo mi pět let. Někdo dole u dveří zvonil a zvonil. Moje maminka s otevřením nijak nespěchala a tak jsem seběhnul dolů já a otevřel. S otevřenou pusou jsem jen zíral. Na schůdcích před „Nordlichtem“, tak se říkalo našemu domu, protože na jeho fasádě se stále ještě skvěl onen nápis „Severní záře“ stál proti mně chlap s velkou cedulí. Co na ní bylo napsáno? Nevím, ještě jsem nechodil do školy.
Josef Krám: Jak se řekne anglicky Bylo nás pět?
Sousoší pětice kluků z knihy Bylo nás pět, dílo profesora hořické kamenickosochařské školy Michala Moravce, odhalené 28. června 2003 za přítomnosti Karla Smyczka, režiséra televizního zpracování stejnojmenné knihy, a představitelů klukovských rolí, připomíná nejslavnějšího rychnovského rodáka Karla Poláčka.
Ondřej Suchý: Klobouk dolů před panem Síglem!
Když se mi dostala do rukou nová kniha Miroslava Sígla, encyklopedie KDO BYL A JE KDO: MĚLNICKO – KRALUPSKO – NERATOVICKO (vydalo ji pražské nakladatelství Libri), okamžitě mě napadlo, že článek, jímž ji budu doporučovat čtenářům, začnu větou: Kéž by mně bylo dopřáno tolik síly a zdravé mysli, abych dokázal v jednaosmdesáti letech (tolika let se právě M. Sígl dožívá) vydat podobně obsáhlou a zasvěcenou knihu!
Josef Fousek: Prognóza 2002 / Free of Europe
Ti, kteří ztratí vlivné posty v důsledku náhlého pozbytí moci, jež skýtala pocit důležitosti, nedotknutelnosti a neomezených možností – nařizovat, rozhodovat, a sklízet hmotný a mediální prospěch – tedy ti začnou svoji politickou umírněnou revoltu. Stará koalice se změní v opozici s cílem dosáhnout v dalším cyklu své dočasné vyřazenosti opět postů, které ji vrátí na výsluní.
Arnošt Bednář: Dobrá zpráva - Inspirace
Ing. Luboš Jedlička, starosta města Český Krumlov, usiluje o vyšší efektivitu práce MÚ. Chce jí dosáhnout především cestou zvyšování kvalifikace, samostatnosti a osobní odpovědnosti zaměstnanců, jejichž počet se od počátku roku 2003 postupně snižuje z původních 163 na 133. Následně hodlá mezi své hlavní priority zařadit problematiku efektivní komunikace s obyvateli a hosty města.
Ondřej Suchý: Natočí se někdy film o životě Lídy Baarové?
Boj o autorská práva, tři scénáře, dva (ne-li tři) režiséři, vděčné téma pro novináře. Autory tří různých scénářů o životě Baarové jsou Otakar Vávra, Jiří Blažek, Ivan Hubač. Režiséry měli být Otakar Vávra, pak Filip Renč a uvažovalo se prý také o Juraji Herzovi. Zdá se, že šanci by v budoucnu mohl mít – díky svému nízkému věku – Filip Renč.
Otakar Brůna: Psát vzpomínky není legrace aneb Potkal jsem kronikáře srdce
Nebylo to poprvé, kdy jsem se radil s Adolfem Branaldem o tom, jak psát vzpomínky. Bylo to těsně před tím, než oslavil stovku, ale bylo to naposled.. Bohužel. „No, ono psát vzpomínky, není žádná legrace, jak si to představují někteří autoři. Můj herecký guru – Rudolf Deyl – mi jednou pravil: "Branalde, psát vzpomínky, to je kumšt.“
Ondřej Suchý: Z jídelníčku klaunů a komiků (9) Vlasta Burian
Když jsem v lednu roku 1990 natáčel v Ostravě televizní Kavárničku dříve narozených s dcerou Vlasty Buriana, paní Emilií Kristlovou, zeptal jsem se jí mimo jiné také na to, co jedl její tatínek nejraději. Její odpověď byla okamžitá a prostá: „Škubánky a koprovku! Konkrétně koprová omáčka na sklonku jeho života – to byla pro něj pochoutka nad všechny delikatesy! Snad se pan Trejbal, neurazí…“
Dobromila Lebrová: Viktorin Kornel ze Všehrd, humanista, právník, spisovatel
Už od doby Karla IV. pronikaly na naše území první ozvěny humanistického učení, které předpokládalo obrození a zdokonalení lidstva za pomocí některých poznatků z antiky. Humanistické hnutí zdůrazňovalo především lidskou důstojnost, úctu a lásku životu. K rozvinutí tohoto nového filozofického směru u nás došlo za vlády Jiřího z Poděbrad a za vlády Jagellonců.
Josef Fousek: Eman a Kornelie, boží lidé (15)
Ten se otočil a Kornelie mu skočila na prsa a držela se ho jako klíště. Pikart upustil kosu a Kornelie pustila Pikarta. Popadla kosu a dělala, že mu chce useknout nohy. Pikart skákal jako přes švihadlo a ječel: „Neblázněte, Rákosová, vždyť mi useknete šlachy a já nebudu už moct tancovat.“ Potom Pikart utekl ven a přelezl plot.
Vladimír Vondráček: Ty naše hospůdky české … (3)
Trojka je bezvadné a pro leckoho šťastné číslo, a tak i toto sondování českých hospůdek se dočkává svého třetího a posledního pokračování. Opustíme v něm staré pražské vyhlášené „osvěžovny“ i neznámé studentské hospůdky a zkusíme se podívat pod pokličku či na pípy nových hospůdek současných. Protože patřím mezi staromilce, nesmí se nikdo divit, že v mých následujících postřezích se budou zákonitě střídat klady se zápory.
Pavel Pávek: Blanka Kubešová v Kostelci nad Černými lesy
V sedmdesátých letech budoucí uznávaná spisovatelka otevřela v Luzernu poetickou kavárničku, které čeští exulanti říkali Viola 2. Tady po mnoho let předčítala z exilové a disidentské literatury, recitovala své oblíbené básníky, zpívaly se Hašlerovy písničky… Psát začala nejdřív drobné texty, pak i knížky. Debutovala v nakladatelství 68 Publishers prózou Deník Leošky Kutheilové...
Michal Dlouhý: Farářova dobrosrdečnost
Velitel četnické stanice v Malešově pan vrchní strážmistr Rudolf Švábenický si vždy v neděli rád dal partičku mariáše se svými přáteli. Hráčské kvarteto se scházelo v místním hostinci a bylo kromě četnického velitele tvořeno malešovským starostou, učitelem a panem farářem z nedaleké Bykáně.
Elena Paclová: Zvířata vědí víc, než si myslíme (1.)
„Isidore?! Co tady děláš? Pane řidiči, zastavte prosím, musím odnést kocoura domů!“ Příště už je chytřejší. Naskočí do autobusu až v poslední vteřině, ale tentokrát se dobře schová. Ve městě nenápadně vystoupí a opatrně svou paní následuje. Ta si ho všimne až po chvíli. Netušila, nemohla tušit, že ji doprovází chlupatý kavalír.