Josef Fousek: Moc rád vzpomínám na Karla Kryla (2/2)
V den Krylova pohřbu, 11. března 1994, den před mými pětapadesátými narozeninami jsem odešel z OÚNZU, kde „přeměřili“ lékaři mé srdce, pod jazykem nitroglycerin, a u svaté Markéty plakaly zvony. Jet do Prahy na pohřeb jsem nenašel sílu. Na tom pohřbu bylo i mnoho těch, pro které Kryl nikdy nezpíval. Nenapadlo mne, že se utrápil. Čekal, že to bude jiné, a ono to zůstalo stejné.
Josef Fousek: Co jsem andělům neřekl (20)
Od pubertálních let mne částečně ovlivňovaly trampské písně. Byly jako sny o něčem, co je vzdálené a nedosažitelné. Jistý čas mne a mou generaci objaly písně Kučerovců, které aspoň v duchu zanášely naše myšlenky do ráje havajských krásek, palem a šumotu oceánu. Na schodišti pocitů jsem potkal písničky Voskovce a Wericha, Jiřího Suchého a Jiřího Šlitra ze Semaforu.
František Zborník - Zdeněk Pošíval: Šéf českého kumštu a biblioték
Dnešní host ROZPRAV úřaduje na Ministerstvu kultury České republiky jako ředitel odboru přes hodnoty lidského ducha: tj. krásy umu i literárních sbírek. Je mým kamarádem, ale protekčně je mi to bohužel k ničemu; jako důchodce se na jeho úřadě nemám oč ucházet. Pochází z jihočeského královského městečka Vodňan, známého velkovýrobou drůbeže, ale kdysi také velmi známým amatérským divadelním souborem.
Rudolf Křesťan: Pozitivní myšlení
Když nám před patnácti lety ukradli auto, byl jsem z toho (stejně jako ono) celý pryč. Při letošním opětovném odcizení byl náš vůz zase celý pryč, ale já už ne. Z minula jsem si pamatoval, že tehdejší vztek a pocit bezmoci byl na nic. Proto jsem si teď řekl, že se nebudu užírat, když už tak mi bylo neznámým padouchem zase užráno deset metráků hmoty.
Jiří Vlasák: Václav Jírů - český fotograf a redaktor
Začínal fotografovat jako fotoamatér, od roku 1929 publikoval fotografie a články. Poprvé vystavoval v roce 1933. Spolupracoval s Divadlem Vlasty Buriana, fotografoval v Osvobozeném divadle, věnoval se reklamní fotografii, stal se známým rovněž v zahraničním tisku (London News, London Life, Picture Post, Sie und Er, Zeit im Bild) V roce 1940 byl zatčen gestapem pro odbojovou činnost, odsouzen na doživotí a vězněn do konce války.
Egon Wiener: Čokoláda z Londýna
Můj první kousek čokolády byl zabalený v silném stříbrném staniolu a v černém lesklém papíru se zlatými písmeny v hloubce obalu. To vše zakrýval anglický erb s bodláky, jablíčky, jednorožci a lvy. Víc si nepamatuji. Tetičce v Londýně došlo, že humanita je i materiální moc, a že nám jednou do Čech taky něco pošle. A tak přišlo holandské kakao Van Houten, čtyři přadena australské vlny, camelky pro tátu, co nekouřil, a pro maminku dvoje silonky. Maminka se styděla a napsala tetě, aby už nic neposílala, že máme všeho dost, s čímž jsem ovšem já nesouhlasil.
Jiří Borovička: Toto je můj příběh
Toto je můj příběh. Pohled z úplně jiné strany. Možná ze strany rovnoběžné, protože se silnými čarami běží i moje tenká přímka. Rovnoběžky se protínají v nekonečnu. Tam se také protíná fantazie, pokora a láska v jakékoliv kombinaci. Důkaz: Dobře placená procházka realizovaná v Národním divadle.
Jitka Stošická: Pojďte si zatančit salsu
Taky máte netančícího partnera a „šije“ to s vámi při každém taktu? Uculují se „potají“ při vašem domácím tancování dítka, co máma zase plodí za kreace? Máte navíc sedavé zaměstnání, potřebujete se hýbat a tanec je to vaše pravé ořechové? Nabízím vám vlastní zkušenost, jak všechno změnit.
Vladimír Vondráček: Střípky paměti, aneb od embrya po sklerózu (23)
A dostávám se k „nejzajímavějšímu“ vrchlabskému období. V lednu 1953 jsme se dozvěděli, že studium na gymnáziích bude o rok kratší a co víc, že se to týká už i našeho ročníku. Prostě – závěrečný rok na gymnáziu nám odpadne a jeho látku budeme muset vstřebat během šesti týdnů o prázdninách!
Josef Fousek: Setkání na Karlově náměstí / Mobilová epocha
Narodil jsem se tři dny před německou okupací v roce 1939. Zažil jsem devět prezidentů, margarin, rybí tuk, kádrové posudky, žvýkačky, ruskou televizi s rádiem, tranzistorák, holící strojek na baterie, Něžnou revoluci, politické turisty, ale mobil, který mi dal syn Tomáš k vánocům, překonal vše. Na Motorole, tak se ta šílená věc jmenuje, jsem pochopil jen význam tlačítka OK.
Adéla Muchová: Láska hory přenáší… a vzdělání (maturitu?) přináší
Nespala jsem celou noc. Úmyslně. Důvodem byla blížící se maturita mého vysněného prince a mé skromné rozhodnutí mu v tuto těžkou chvíli nějak pomoci. Byla jsem sama teprve čerstvá středoškolačka, takže maturu jsem zákonitě brala jako nejtěžší ze životních zkoušek, jejíž úspěšné složení není zákonitě úspěšné. Tedy, nemuselo by být…
Michal Dlouhý: Škola - základ života
Dne 27. ledna 1927 se dostavil na četnickou stanici v Nymburce četník na zkoušku Ferdinand Zahálka, který se zde hlásil k nástupu do služby po absolvování školy četníků na zkoušku. Velitel stanice vrchní strážmistr Bedřich Hájek jej uvítal na stanici, zapsal si o novém četníku jeho údaje a ukázal mu, kde se má ubytovat s tím, že druhého dne jej začne seznamovat se služebním obvodem a chodem služby na stanici.
Jitka Dolejšová: Manuál na zavazování bot
Kamarád mi poslal hravý e-mail. Pokud tedy nenosíte pouze sandály, holínky nebo boty na suchý zip, zde naleznete inspiraci nejen pro dlouhé deštivé odpoledne... Přeji příjemné kličkování!
Miroslav Sígl: O Kamile Moučkové a prožitém životě se vší úctou
Nemohu jinak, než si na začátku napřed povzdechnout: také se vám zdá, jakoby se slovo „úcta“ vytratilo z naší mluvy, projevů a písemností? Kolik jen úctyhodných lidí u nás máme, kolik úcty si zaslouží mnozí naší učitelé, lékaři, vědci, umělci a vůbec lidi, kteří se ve svém životě dokáží obětovat a konat dobro pro druhé, ale také odpouštět a zamýšlet se nad svým životním osudem, předat „ve vší úctě“ své zkušenosti, poznatky o omylech, vzestupech a pádech!?