Jaroslav Pachner - Zdeněk Pošíval: Kanadský fyzik & jaderné elektrárny
V září roku 1968 odešel do Kanady, kde na University of British Columbia ve Vancouveru získal doktorát (PhD) v oboru plasma/termojaderné fyziky. Pracoval v řadě význačných organizací, včetně slavných Chalk River Nuclear Laboratories, (kde byl například první jaderný reaktor mimo území USA), v jaderné divizi elektrárenské společnosti Ontario Hydro, u Kanadského jaderného dozoru, a v OSN/MAAE (Mezinárodní agentuře pro atomovou energii OSN) a posléze i na Ministerstvu zahraničí Kanady.
Josef Fousek: Eman a Kornelie, boží lidé (33)
Za oknem v dálce svítil Suprmarket. Byl velikej a lidi tam v den otevření přijeli až z Prahy. Prezident Správní rady HORJEČ, Ctirad Krtička, spoluakcionář a továrník RNDr. Ječmen a ředitel Suprmarketu Horječ-com JUDr. Vendelín Papáček, stáli u vchodu Suprmarketu, a polooděný holky, nějaký okresní miss, tancovaly a v rukách držely košťata z papíru. Bylo tam spousty lidí z okolních vesnic.
Vladimír Vondráček: Paradoxy češtiny (4)
Každý si může vzpomenout na manifesty nejrůznějších významů s následky tu kladnými, tu zápornými! Tehdy ovšem slovo znamenalo opravdu SLOVO, každé mělo svůj význam a málokdo si dovolil jeho přesný význam posunout. Slovo dělalo muže, po protestech feministek nyní dělá i ženu, což by bylo v pořádku, kdyby šlo o opravdové slovo.
Vladimír Vondráček: Střípky paměti, aneb od embrya po sklerózu (50)
Vím, že zejména ta lepší, něžnější část lidstva není příliš ráda, když pánové vzpomínají na svá léta vojenská. Ale přesto, ač svou náturou realistický pacifista, nemohu si pomoci a alespoň několik vojenských střípků sem musím ještě zařadit. Nikdo se nemusí bát, budou to určitě střípky veselé až ještě veselejší, jak už jsem je trochu „nakousl“ při líčení „vojny“ na fakultě.
Jan Baum: Trojí překvapení na téma II. Česká mše půlnoční Jakuba Jana Ryby
Třetím překvapením pro mne bylo, když jsem si v plzeňské Sedmičce přečetl, že v anketě o Nejlepší kulturní počin roku 2009 bylo v nominaci zařazeno uvedení skladby Missa pastoralis dle nově nalezené partitury Jakuba Jana Ryby. Tuto nominaci, podle mě naprosto oprávněnou pro přínosný a objevný počin, jsem s povděkem přivítal.
Jitka Dolejšová: Solné lampy
Ten obchod se solnými lampami se mi líbil. Lampy vyzařovaly hřejivé světlo a celá atmosféra byla pohodová. Hle, jaká krásná příležitost povědět o tom krámku dalším lidem, zajásala jsem. Napíšu o tom do Pozitivních novin ...
Jiří Strach – Petr Pučelík: Užvaněnost dnešního světa vrací Jiřího Stracha k tichu
S filmovým režisérem Jiřím Strachem jsme se sešli v Debatních trámech písecké Sladovny, kam si přijel v předvánočním čase popovídat s lidmi. Po besedě jsme zašli na kus řeči do restaurace na náměstí, kde pracovně velmi vytížený filmař zůstával v pohodě, i když ještě v noci odjížděl vlastním autem na filmování do Liptovského Mikuláše.
Michal Dlouhý: Rozhodující důkaz
Strážmistr František Kuře z četnické stanice Štítina v politickém okrese Opava byl 29. dubna 1927 na celodenní služební obchůzce. Když kolem desáté hodiny šel po silnici mezi obcemi Lhota a Háj, zastavil ho listonoš Karel Douděra z Kravař a oznámil mu vraždu řezníka Mindlera, ke které došlo před necelou půlhodinou.
Pavel Pávek: Co praseti na bramborách chutná nejvíce
Jednoho zimního dne se stalo, že kuchtík začal, z neznámých důvodů, trpět nechutenstvím. V knihovně měl lékařský slovník, ale ani za jeho pomoci se mu nepodařilo zjistit příčinu náhlé změny zdravotního stavu. Pokoušel se i změřit si pulz, ale pokusu zanechal hned poté, co zjistil, že místo tepny tiskne přívodní kabel od žehličky, k určení diagnózy nepomohlo ani opakované přepočítání žeber.
Vladimír Vondráček: Střípky paměti aneb od embrya po sklerózu (70)
I když jugoslávské dináry byly také pouze na příslib Československé banky, opravdové kapitalistické valuty jsme od našeho milého socialistického státu dostali poprvé na jaře v roce 1968. A tady jak vidno se vracím zpět do minulosti a je jasné, že nám ani v tom pozoruhodném Pražském jaru nikdo nic nedal a museli jsme si ty valuty koupit v kurzu, který byl zcela nesmyslně vykalkulován.
Jiří Suchý: Život není obnošená vesta (18)
Když mi byly čtyři roky, nechtěl jsem být ničím jiným, než francouzským legionářem, tak mi učarovala bleděmodrá barva jejich uniforem a ty barety. Později jsem chtěl být pilotem na dvojplošníku a pak chemikem a potom čímkoliv u kresleného filmu. Moje poslední touha byla stát se komikem. Jako byl George Formby, Lupino Lane, Laurel a Hardy nebo Voskovec a Werich. A vlastně jsem se jím stal, byť mně všichni okolo říkají jinak - básník, zpěvák, herec...
Václav R. Židek: Jak jsem Jaroslavu Moučkovi zachránil život
Nevím, jak vy, ale já moc rád chodím po Vinohradské třídě. Tahle Vinohradská na Královských Vinohradech je aspoň pro mne něco jako čára mého života. Když ji procházím, tak se v mých vzpomínkách rozvíjí celý můj životní příběh. Začíná hned nad pomníkem Svatého Václava, jehož jméno jsem dostal od mých rodičů při mém narození.
Zdeněk Wachfaitl: Pálava s malířem Antonínem Vojtkem
Pan Antonín Vojtek je výtečný, skromný a dobrý člověk. Malíř a básník, jehož životní příběh vypráví sám za sebe. Jeho malířské ztvárnění Pálavské krajiny a přírody je jedinečné, jeho básně zahrnují rodný kraj procítěností a krásou. Dne 10. ledna 2012 oslaví narozeniny v kruhu své rodiny v Břeclavi – já mu tímto přeji ještě další dlouhá a úspěšná léta při tvorbě jeho děl. Rovněž mu přeji podporu jeho manželky Jitky Vojtkové a radost z jeho dcery Julie, která se s výtvarnou tvorbou v ateliéru svého otce již seznámila a je dnes také již malířkou.
Jiří Suchý: PERPLEX aneb Praktický průvodce od ničeho k ničemu (5)
Výrazný talent Jitky Molavcové se projevoval na divadle hlavně tím, že ať si vzala na sebe jakýkoliv kostým, ihned se proměnila. Neboli: ihned udělala něco, co jsem, až do jejího příchodu, považoval v Semaforu za přísně zakázané. Stanislavského metoda převtělování mi neseděla...