Jan Řehounek: Jára Cimrman v Kyšperku

Po vystoupení ze zmíněného vlaku zašel Cimrman do restaurace u Forchů, kde si dal svíčkovou a několik piv. Po obědě se vydal pěšky silnicí k Šedivci a k večeru došel do Pastvin, kde se ubytoval v hostinci u Vágnerů. Zde byl později nalezen ubrus pokreslený plány na stavbu přehrady. Druhý den se vydal zemskou bránou, kde shledal místo pro stavbu nevyhovující vzhledem k blízkosti hranic s Pruskem.

Galerie IN

zobrazit další básně »

Výběr a grafické zpracování básní Jitka Stošická a Míša Stošická

Ivan Rössler: Karel Černoch a film zezadu

Rád bych vám Karla Černocha představil z jeho málo známé stránky. Jednou jsem si s ním totiž povídal o jeho někdejší profesi, o které se jeho umělecké životopisy nezmiňují. Karel byl totiž filmovým rekvizitářem. Zvu vás tedy na film zezadu s Karlem Černochem. A buďme důslední, chcete-li tuto profesi poznat, napíši toto setkání jako filmový scénář. Aspoň uvidíte, jak takový filmový scénář vypadá.

Jindřich Lion: Bramboráři všech zemí spojte se!

Ke svému názvu u nás prý přišly podle názvu území, odkud k nám dorazily: podle Braniborska. Lidé jim rychle přicházeli na chuť, zejména když české hospodyňky díky své vynalézavosti přišly časem na nejrůznější způsoby jejich přípravy. Tak se postupně zrodila bramborová polévka bramboračka, bramborové nočky, bramborový salát s octem a cibulí....

Ondřej Suchý: Klobouk dolů před panem Síglem!

Když se mi dostala do rukou nová kniha Miroslava Sígla, encyklopedie KDO BYL A JE KDO: MĚLNICKO – KRALUPSKO – NERATOVICKO (vydalo ji pražské nakladatelství Libri), okamžitě mě napadlo, že článek, jímž ji budu doporučovat čtenářům, začnu větou: Kéž by mně bylo dopřáno tolik síly a zdravé mysli, abych dokázal v jednaosmdesáti letech (tolika let se právě M. Sígl dožívá) vydat podobně obsáhlou a zasvěcenou knihu!

Danuše Markovová: Horké chvíle pelyňkové

Horké chvíle se dají zažít na vlastní kůži dvěma způsoby a vždy je konečný efekt stejný: Je nám ukrutné horko. Letos se o něj postarala rozžhavená Kréta, na níž slunce pražilo tak svědomitě, že pálilo i mou kůži, ostatními posměšně označovanou za hroší. Na vlastní kůži jsem „hroší“ přívlastek měla přilepený už od dětství tak často, že jsem uprosila rodiče navštívit zoologickou zahradu a prohlédnout si ono adjektivum pěkně zblízka.

Pavel Kovář: Bílá paní z Líčkova

Když se počátkem roku 1989 začal komunistický režim sám zvolna rozkládat, chtěli na ONV v Lounech prodat Líčkov za devizy do kapitalistické ciziny. Vážný zájem projevila jistá rakouská firma. Paní Marie, kterou na ONV vedli jako kastelánku či zřízenkyni, se obávala, že ztratí střechu nad hlavou. Ale pak přišel 17.listopad a s ním naděje.

Milan Markovič: Pestujete svoju škodoradosť?

Veľmi dobre viem, čo je to škodoradosť, ale i tak nie celkom chápem, ako sa ľudia môžu smiať až sa za bruchá chytajú, keď v televízii púšťajú „roztomilé“ domáce videá, v ktorých detičky havarujú na trojkolke, topia sa v bazéniku, v kotrmelcoch sa rútia do potoka, padajú dozadu na chrbát až im na betóne hlavička nadskočí. Vlastne ani nekarhám tých v štúdiu prítomných divákov, ktorí reagujú spontánne a od smiechu sa v pase prehýbajú...

Ivo Fencl: Mystifikátor Arthur Conan Doyle

"Mystifikátor" Doyle si v tomto případě ani zdaleka nevymýšlel a například i současný český kryptozoolog Jaroslav Mareš potvrzuje, že ještě dnes byste pravého Indiána k výpravě za Kurupurim ani za živého boha nepřemluvili. Mnozí prý stále věří, že lidé padají mrtvi k zemi i bez zjevného důvodu, jen když se k té vysočině přiblíží, a že z plošin, "kde neustále zuří bouře", se dolů vrhají malí kostlivci. Ano, podobně jako v Doylově románu...

Luděk Ťopka: Divokým Kurdistánem

Mezitím se na druhém břehu shromáždilo několik dětí, většinou kluků, kteří na mne volají a ukazují na něco na mé straně. Nerozumím, tak na ně jen zamávám, ale najednou slyším, že ryby ve vezírku sebou poplašeně mrskají, až se čeří bahno. Dojdu k nim, vytáhnu síťku a v tu chvíli chápu, co na mne ti kluci volali. Na vezírku visí dva krabi, kteří dostali na můj úlovek chuť.

Ondřej Suchý: Z jídelníčku klaunů a komiků (9) Vlasta Burian

Když jsem v lednu roku 1990 natáčel v Ostravě televizní Kavárničku dříve narozených s dcerou Vlasty Buriana, paní Emilií Kristlovou, zeptal jsem se jí mimo jiné také na to, co jedl její tatínek nejraději. Její odpověď byla okamžitá a prostá: „Škubánky a koprovku! Konkrétně koprová omáčka na sklonku jeho života – to byla pro něj pochoutka nad všechny delikatesy! Snad se pan Trejbal, neurazí…“

Jitka Dolejšová: Norsko 2010 - Za všechno může Troll (4)

Jedeme z Otty na parkoviště Spranget (na cestě se platí mýtné). Pokračujeme pěšky 1,5 hodiny pohodlnou šotolinovou cestou k hotelu Rondvassbu a pak se vydáváme zdolat Storronden, druhou nejvyšší horu NP Rondane (2138 m.n.m.), převýšení 1000 metrů. Doprovází nás silný vichr a občasný bodavý déšť, ale to nás od našeho úmyslu neodradí.

Srdce vítězí

Podivuhodně krásný a výmluvný je královský erb té země. Tři Lvi a devět Srdcí – to samo mnohé již napovídá o poměru Síly a Lásky, o převaze slitovnosti a dalších funkcí Srdce jako symbolu v porovnání s hrubou silou ...

Vladimír Vondráček: Ty naše hospůdky české … (3)

Trojka je bezvadné a pro leckoho šťastné číslo, a tak i toto sondování českých hospůdek se dočkává svého třetího a posledního pokračování. Opustíme v něm staré pražské vyhlášené „osvěžovny“ i neznámé studentské hospůdky a zkusíme se podívat pod pokličku či na pípy nových hospůdek současných. Protože patřím mezi staromilce, nesmí se nikdo divit, že v mých následujících postřezích se budou zákonitě střídat klady se zápory.

Miroslav Vejlupek: Do literatury s Wagonem.cz

V redakci Wagonu, literárního almanachu on-line se čtvrtletní periodicitou, se sešla trojice - Jitka „Natasha“ Srbová (šéfredaktorka), E. Choroba a Nykos -, již vedle základního biografického data (*1976) spojuje pozoruhodně kvalitní dílo.

strana 1 / 419

Další strana »