Ondřej Suchý: Faktor a Kopecký a schody do nebe

Koncem června roku 1997 mi přišel dopis:"Vážený pane Suchý, vzhledem k tomu, že Váš rozhlasový pořad pro "padesátníky" poslouchám téměř pravidelně, zaslechl jsem i Vaši výzvu padesátníkům, aby se ozval, kdo něco ví, co je s Jindřichem Faktorem. - Tak tedy nic moc, ale žiju..."

Galerie IN

zobrazit další básně »

Výběr a grafické zpracování básní Jitka Stošická a Míša Stošická

Jiří Zelenka - Aleš Hrubý: Deník cyklistického maratónu Liberec - Paříž (1/3)

Šok! Vidím ceduli Žitava - mávám na auto, jestli se mi to zdá, a chci vidět mapu. Je to jasné jezdíme dokola a bloudíme. Aleš je na infarkt a teď se jasně ukázal nedostatek. Chybí navigace a jet přes malé obce na mapě bude značný problém. Budeme muset celou trasu korigovat a držet se hlavnějších tahů, jinak budeme jen bloudit a nikam nedojedeme.

Ondřej Suchý: Komici u psacího stroje (21): Karel Effa

Komik Karel Effa, s nímž se tehdy mohli setkávat diváci v některém z představení skupiny Josefa Dvořáka na scéně divadla Semafor, měl opravdu na co vzpomínat. Jenom počet filmů, ve kterých hrál, překročil stovku! Na divadelních prknech pak měl možnost zahrát si po boku Vlasty Buriana, Oldřicha Nového, Jana Wericha a mnoha dalších legendárních herců a komiků.

Radovan Lovčí: Abeceda etiky Kateřiny Samojské

Na sklonku minulé dekády obnovilo svoji činnost po mnohaleté odmlce Nakladatelství Unitaria, které vlastní Náboženská společnost českých unitářů (zkráceně nazývaná též Unitarií). Její zrod v v době první Čs. republiky inicioval kazatel, spisovatel a praktický psycholog dr. Norbert Fabián Čapek (3. 6. 1870, Radomyšl – 30. 10. 1942, Dachau). Osobně se znal s profesorem T. G. Masarykem, který mu poskytl jeden ze zásadních impulsů, jež ho nakonec dovedly k jejímu založení. Čapkova choť Marie a dcera Bohdana, angažované rovněž v Unitarii, se navíc staly historicky prvními ženami-duchovními v moderních českých dějinách.

Miroslav Sígl: Pražské jaro vrátilo baltským státům naději

K 50. výročí vyhlášení nezávislosti Lotyšské republiky v listopadu 1968 chtělo obyvatelstvo položit květiny na hroby tehdejších státníků (rok předtím se podobného aktu či „Vzpomínkového dne“, jak je opět uváděn v současném kalendáři, zúčastnilo 70 000 lidí). Avšak tentokrát už agenti sovětské KGB (výbor pro státní bezpečnost) tvrdě zasáhli. Několik prvních lidí, kteří chtěli zapálit svíčky, pozatýkali, studenty vyloučili ze škol, ostatní podrobili „sovětské převýchově“.

Pavel Pávek: Po pramenech i kopcích

Zasmušilé statné stromy ukrývají, snad i před ptáky, tichou zahradu zemřelých. Neobyčejný hřbitov téměř na konci neobyčejného města je zahradou, oázou klidu i vyhlídkou na vzdálené, namodralé horizonty horských hřebenů, je místem odpočinku desítek osobností, které znal a často se jim klaněl celý svět.

Ivan Turnovec: Historie poznávání a zpracování českých granátů

Česká granátová naleziště popisuje v 17. století tehdejší rektor školy v Litoměřicích Pavel Stránský v díle Respublica Bohemiae (1634): "Karbunkuly planoucí jako jiskry, řečené též granáty, se nacházejí v jámách na polích blízko Podsedic a Třebívlic, často též bývají nalézány ve vodních tocích, kde září jasným svitem." Ještě podrobněji popisuje česká naleziště Bohuslav Balbín v knize Miscellanea historica regni Bohemiae (1679).

Iveta Kollertová: Blízká setkání nechtěného druhu

Pan hrabě, paní Kuchařová, která u mne proseděla celou noc, když jsem jen chrčela při zápalu plic. Dodnes mne mrzí, že jsem jí dostatečně nepoděkovala za veškerou péči. Další pacientka, stará paní, kterou ke mně dali po ablaci prsa. Ve dvě ráno na mne chtěla zaútočit holí a křičela, že mne spráská.

Jitka Dolejšová: Krajíc pohody ke snídani od Rochefoucalda a Senecy

Rozum neumí příliš dlouho hrát úlohu srdce. Slabost je jediná chyba, kterou nemůžeme napravit. Slovy můžeš zatajit, co chceš. Skutky tě prozradí. Spory by netrvaly tak dlouho, kdyby byla chyba jen na jedné straně. Tělesná práce osvobozuje od duševních bolů. Ten, kdo opravdu miluje, nepozná téměř nikdy, kdy ho ten druhý přestal milovat. Zdravý lidský rozum nepřisuzujeme téměř nikomu, leda tomu, kdo je našeho mínění. Zklamat se není taková hanba, jako nedůvěřovat.

Luděk Ťopka: Klíče

Ztratil jsem nedávno klíče. Od výtahu, dopisní schránky a zámku kola. A to svou vlastní vinou - zapomněl jsem je totiž ve výtahu. Jak to? Aha, pardon, neřekl jsem, že bydlím v jednom ze čtyř šestipatrových domů našeho družstevního bloku, kde je tato vymoženost nezbytná. Výtah sice klíč nepotřebuje, ale pro jízdu do sklepa je třeba, na ochranu proti zlodějům, vložit k tomu určený zvláštní klíček do ovladače kabiny.

Vladimír Vondráček: Bajka o báječné manželce

Dva dávní spolužáci čtyřicátníci se náhodně setkali asi po dvaceti letech ve městě, kde jeden z nich celou dobu žil i pracoval. Druhý sem přijel na nějakou služební cestu a měl zamluvený pokoj v místním hotelu. Setkání bylo opravdu srdečné a znalec místních osvěžoven pozval přítele do jedné z nich, aby se při různých tekutinách lépe vzpomínalo. Jejich curricilum vitae bylo totiž naprosto rozličné. Zatímco host byl čerstvě potřetí rozvedený, domorodý hostitel byl čerstvý ženáč, který se teprve nedávno oženil poprvé. A tak samozřejmě bylo o čem povídat!

Dana Kalinová - Martina McLenehan: Věřím v lidské dobro

Také rádi čtete a každý rok se těšíte na Svět knihy? A napadlo vás někdy, jak je organizován a kým? Mě tedy ne. Až do letoška jsem nad tím vůbec nepřemýšlela a jeho existenci brala jako jakousi samozřejmost. Ovšem letos jsem se na veletrh dostala ne jako návštěvnice, ale jako hosteska. Došlo mi, že za Světem knihy je spousta netušené práce a že vzniká z velikého zaujetí pro věc.

Vladimír Cícha: Jan Ámos u toho nebyl...

V téměř pravidelných intervalech sděloval pan učitel Vydra (jazyk český), jak to s námi v životě dopadne, kam to v budoucnu dotáhneme nebo nedotáhneme. Dle jeho předpovědi byla většina třídy předurčena k pohromám, blamáži, menšímu či většímu nezdaru. Jen malé skupince pan učitel předpovídal, že v životě prorazí, že se slušně uplatní... Pan učitel, machr na poezii, miloval klasiky, ovládal latinu. Z koncentráku se vrátil s nadějí na spokojenější život, ta se ale rychle rozplynula. A snad ještě více nežli z vězení, měl pocuchané nervy z toho, co nalezl po návratu.

Miroslav Sígl: Univerzální, avšak jedinečný umělec s vrozenou vášní

Možná, že ten titulek bude pro někoho znít příliš pateticky, nadneseně, ale začtete-li se dál do těchto mých řádek, a co by vůbec bylo nejlepší, kdybyste mohli nahlédnout do jeho dílny či alespoň do jeho monografie malíře, sochaře a grafika (vydal Oftis, Ústí nad Orlicí, s vynikající grafickou úpravou), pak teprve pochopíte, že ty perly jsou pravé.

strana 1 / 419

Další strana »