Stanislav Moc: Jdeš honit krávy nebo hrát tenis?
Nejprve jsem tedy zajel do našeho Hardwaru a objednal si dva dvou set litrové plastikové sudy. Slíbili mi, že je do druhého dne dodají. Pak za Péťou, který má nejen zeleninovou zahradu, ale i veliký a hluboký trajler (přívěs). Péťovi jsem nic vysvětlovat nemusel. Jako horlivý zahradník nejenže věděl, jakými kvalitami kravský trus oplývá, ale že takový slib od připitého farmáře může také mít jen omezenou dobu platnosti.
Ondřej Suchý: Z jídelníčku klaunů a komiků (8) Mickey Rooney
Mezi americkými herci veterán - Mickey Rooney. V září mu bylo 91 let. Poprvé se prý objevil na jevišti v 15 měsících se svými rodiči, vaudevillovými herci, ještě jako Joe Yuly ml. Měří 152 cm a měl osm manželek o nichž říká: „Všechny bych si je vzal znovu. Každou jsem opravdu miloval.“ Nabízí se otázka, jestlipak mu některá z nich také někdy něco dobrého uvařila? Ta druhá, hollywoodská sexbomba největšího kalibru, Ava Gardnerová, určitě ne. Ovšem Mickeyho recepty jsou tak jednoduché, že si podle nich mohl připravovat občas večeři opravdu sám…
Zdeněk Pošíval: Vůně čerstvých pilin, chleba a medu (3)
Zatímco ty dva dny po bombardování Prahy s cestou na Vysočinu setrvaly v paměti takřka minutu po minutě, vzpomínky na probouzení v babiččině posteli už hodně vymazal čas a pokračování oněch chvilek pětačtyřicátého roku se mi slévají do střepin. Patrně mě tehdy probudil tříletý bratránek Jaroušek a cosi žvatlal, jenže pro mé vidění her byl příliš malý, ale možná mě z postele vyhnala vidina zasněžené radňovské krajiny a zamrzlý dědečkův rybník, jejž jsem do té doby neznal.
Jitka Dolejšová: Zazvonil zvonec… a to byl teprve začátek (1/2)
Jiří a Lucie jezdí v létě rádi na dovolenou do Rakouska. Alpy jim učarovaly. To je jejich: vysokohorské túry, nahoru a zase dolů, lesními cestami i kamenitými stezkami, podél spěchajících potoků s průzračnou nebo mléčně zelenkavou vodou, se stále se měnící kulisou kamenných velikánů…
Petr Pučelík: Čechoameričan Ladislav Kořán nedovolil své šťastné hvězdě utéci
Ladislav Kořán začínal za války závodně s cyklistikou, ale po atentátu na zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha byl s kolem konec, cyklistické závody Němci zakázali. Nebylo žádoucí opouštět místo trvalého pobytu. Začal tedy s běháním a byl hned úspěšný, už jako dorostenec vyhrával všechny možné závody. Byl natolik dobrý, že v roce 1944 jel na juniorské přebory protektorátu, kde se poprvé setkal s Emilem Zátopkem.
Cestování po Praze (Český svět - 1908)
Když pozoruji cizinecký provoz, hustě obsazený, míjeti Malostranské ulice, vždy myslím na ony Pražany, již zasloužili by si stejně pečlivého výkladu a projížďky rodným městem, o němž tak málo vědí! Ovšem chlubí se mnohý svou znalostí Prahy: Vyzná se ve všech čtvrtích, zná všechny "průchodící domy", ale jak málo z nás všimlo si již všech těch zvláštností starých kvartýrů!
Martina McLenehan: Vítejte v rozmarné Rozmarýně
Rozmarýna jim svými programy vytváří a zajišťuje scházející lidskou podporu, osobnostní vedení a pomoc při fungování ve světě mimo zařízení. Je jim povzbuzením i ve snaze o samostatnost a schopnost postarat se o sebe sami. Důkazem je nejnovější aktivita Rozmarýny. Tato obecně prospěšná společnost se totiž rozhodla nespoléhat jen na sponzory a granty a pustila se do vlastního podnikání.
Karel Bůna: Všude žijí lidé
Původ města a osídlení jeho okolí je spojen s řádem Benediktýnů, kterého hlavní sídlo v Čechách, klášter v Praze – Břevnově, byl až do roku 1938 spojen společným opatem s klášterem v Broumově. Ti od třináctého století dokonce častěji sídlili v Broumově. Benediktýni, jako vrchnost až do poloviny 19. století, se nesmírně zasloužili o povznesení celého kraje, a to nejen po jeho hospodářské stránce, ale i péčí o vzdělávání lidu.
Vladimír Vondráček: Střípky paměti aneb Od embrya po sklerózu (66)
K těm radostnějším a snad i smysluplnějším životním vzpomínkám určitě patří ty z různých cest a dovolených. Nemohu si zde odpustit to moderní slovo smysluplný, které jak se zdá, bohužel už v současné dnešní realitě pouze šustí papírem a skutek utek‘! Když člověka na stará kolena napadne, že by mohl něco vydolovat ze zapadlých koutů své paměti, je to vždy na pováženou.
Antonín Suk: Přesná malorážka
„Táto, vstávej! Co to tam je?“ Nemilosrdně burcuje maminka. Je desátého ledna, půl sedmé ráno. Den se rodí velmi pomalu. Vše je zastřeno šerem. Skrz okno pokojíku, které tvoří nevýslovně ostrou hranici mezi pohodou vytopené světnice a slotou venku, je vidět vzadu u Prosovic lesíka míhání neurčitých, šedých stínů.
Vladimír Just: Grantová patálie aneb Jak opít radního rohlíkem (VŠECHNO JE JINAK!)
Zdánlivě má celá grantová „kauza“ racionální jádro: nerovné podmínky soutěže, zvýhodnění konkurence. Odtud i žaloba u Evropského soudu. Argumentace zní: jsou-li v jednom městě dva pekaři a nabízejí rohlíky, nelze jednoho zvýhodnit dotacemi a druhému nedat nic. Tato fascinace rohlíkem učarovala Petru Kratochvílovi: ten má zajisté právo zásobovat média nesmysly, zvláště, když si to zaplatí inzerátem.
Ruth Hrušková: Pohádka, nepohádka
„Jé, to jsou k nám hosti“ s úsměvem přivítala malou návštěvnici, „tys ale povyrostla, samá ruka, samá noha, to musíme napravit, než zase pojedeš domů.“ Pod paží si přidržovala jednou rukou dřevěný škopek s čerstvě nadojeným ještě teplým mlékem a druhou brala z kredence půllitrový hrnek. „Sedni vedle Kristly“, řekla nesmlouvavě a nalévala husté kravské mléko. Sáře se udělalo lehce nevolno.
Josef Hlinomaz - Václav Židek: Bít či nebít
Ve škole se tresty prováděly veřejně před třídou. Starý učitel, jinak ohromný dobrák, vykonával trest s naprostým klidem, oznámiv předem, oč jde. Za mírnější trest byla považována rána ukazovátkem do nastavené dlaně, ačkoliv taková rána je bolestivější než rána tímtéž ukazovátkem přes zadek. Tlučení přes zadní část bylo obřadem.
Miroslav Sígl: Karel Bureš v týmu s Jaroslavem Foglarem
Bylo jen otázkou času, kdy vyjde kniha autentického vyprávění o fenoménu časopisu pro mládež, jakým byl Mladý hlasatel a jím vyvolané v život kluby Rychlých šípů po celé naší zemi. Zasvěcená, pravdivá, nezastírající, že v padesátých letech budoucí spisovatel Ivan Klíma svým článkem Chata děsu v Mladé frontě ze 7. srpna 1952 poslal nejoblíbenějšího autora literatury pro děti a mládež Jaroslava Foglara (1907-1999) a s ním i jeho knihy na index Libri prohibiti.