Jitka Dolejšová: Cožééééé? aneb Umění hláskovat
Nedávno jsem potřebovala ze své kanceláře zvukově přenést na druhý konec „drátu“ a republiky, přes všechny hory a údolí a řeky a lesy a louky a šumy a šelesty, jednomu staršímu pánovi, co ještě navíc hůř slyšel, písmenko H. Napadlo mne pomoci si slovem – ale ne, tím ne, co vám teď zrovinka blesklo hlavou...
Pavel Veselý: BAM očima Václava Turka
Václav Turek na svých cestách již několikrát navštívil Rusko. Jednu z posledních výprav věnoval poznání Bajkalsko-amurské magistrály. V pozadí zanikající slávy komsomolských staveb socialismu se vydával do nedotčené sibiřské přírody, na rozsáhlé horské hřebeny, ale také do velkoměst či malých ruských vesniček. Poznal život chudých pastevců sobů, pytláků lososů a místních obyvatel zocelených drsnou přírodou a ještě drsnější historií 20. století.
Václav R. Židek: Sám ve víru zdymadel (11)
V polovině března vznikla na Vltavě zácpa ledových ker, která zastavila průtok, a zpáteční voda zvedla hladinu Vltavy ve Štěchovicích na 9,4 metru nad normál. Tenhle stav trval celou noc až do rána. Voda sahal na podlahy prvního patra školy, zaplavila domy a rozlila se daleko do Kocábského údolí. Tři čtvrtiny obytných domů byly vytopeny, někde voda dosahovala až k hřebeni střechy.
Anna Malchárková: Neznalost neomlouvá
O první zájezd na západ byl velký zájem. Přihlásili se účastníci všech věkových kategorií, kteří chtěli vidět Paříž. Vybaveni paštikami Majka, vepřovým ve vlastní šťávě a vajíčky se pod narvanými taškami s pivem prohýbala kola autobusu. Po probdělé noci byla první naše zastávka hned za hranicemi v nějakém motorestu.
Jitka Dolejšová: Lístky do divadla / Játrové knedlíčky
„Tak co tomu říkáš?“ Markéta z tašek vytahovala mouku, vajíčka, zeleninu a maso a skládala je na kuchyňský stůl. „Těm lístkům do Národního? Že se tvoje máma plácla před kapsu.“ Bořek seděl před obrazovkou a přepínal kanály. „Já už nebyla v divadle, ani nepamatuju“, vzdychla Markéta a třídila nákup - maso do mrazáku, mouku do spíže, vejce do lednice.
Vladimír Vondráček: Střípky paměti, aneb od embrya po sklerózu (5)
Z doby před druhou světovou válkou mám jen pár velmi matných vzpomínek. Zajímavé je, že i zde mohu potvrdit známý fakt, že o peníze jde a vždy šlo až v první řadě. Pamatuji se totiž na moc hezký pětadvacetník, se kterým jsem si chodil v létě pro zmrzlinu. Tu vozil v Jičíně po městě a tedy i kolem nádraží na obedněném velocipédu mladý zmrzlinář s bílou čepicí na hlavě – říkalo se mu Vašek.
Dobromila Lebrová: René Descartes, francouzský filozof, matematik, fyzik, zakladatel moderní filozofie
René Descartes, který dal základy moderní vědě, určil tak pravidla racionálního myšlení a umožnil tím i vznik osvícenství a následující rozkvět vědy, bádání i průmyslové revoluce. Zahájil tak období horečného hledání, ale i rozmachu rozumu nad smyslovou zkušeností. - Člověka tak napadá, zdali nenastartoval ono chápání světa, které se na Západě začíná projevovat všeobecnou krizí, protože právě především emocionální stránka chybí.
Dáša Cortésová: Jaký byl Fred Frohberg (11)
Fred Frohberg byl vysoký, velmi pohledný muž s krásnýma modrýma očima a s velmi hezkým barytonem. Navíc uměl perfektně anglicky, takže bez problému interpretoval černošské spirituály a americké swingovky. Otec dělával pravidelně v NDR televizní programy, kde vystupovali společně. Frohberg zase dost často navštěvoval bývalé Československo.
Jan Hora: Sběratel dobrodružství (12) Vrah z Kiwogwongy
Začátkem roku 1960 se dánský dobrodruh a badatel v oblasti národopisu Jens Bjerre vypravil do těžko přístupných hor ve vnitrozemí Nové Guineje. Museli ho doprovázet policisté Bill Purdy a Jack Mater s domorodým oddílem, protože se horké kmeny nechovali k cizincům přátelsky a dosud skrytě holdovali kanibalismu. Jens Bjerre se spojil se svými společníky ve vládní stanici Menyamya, která měla spojení s civilizací pouze letadlem a radiostanicí. Cestovali potom dál do hor. Nejdřív procházeli vesnicemi, kde už policisté někdy byli. Později, po desetihodinovém prudkém stoupání, vkročili do vesnice Kiwogwonga.
Co takhle vyrazit na chytrou dovolenou?
Prvních několik měsíců provozu projektu Home Exchange Czech ukázalo, že i pro Čechy má systém výměnných dovolených neopakovatelné kouzlo a že by i ve střední Evropě mohl tento alternativní způsob cestování získat početnou skupinu sympatizantů. Během tohoto zkušebního provozu pojala databáze Home Exchange Czech přes stovku registrovaných zájemců o výměnné dovolené z devatenácti zemí světa.
Dobromila Lebrová: „Moje“ osobnosti
Nějakými kolotoči osudu jsem se předloni stala autorkou Pozitivních novin. Vzala jsem si úkol velice zábavný: pro každý týden připravit životopis někoho, kdo se v tom týdnu narodil nebo zemřel. Sdělila jsem, že si budu vybírat mezi těmi, kteří mají daný týden kulaté nebo půlkulaté výročí, že dávám přednost osobnostem, které už nežijí, jsou třeba i polozapomenuté - a jelo se... A tak se stalo, že jsme se v Pozitivních novinách dostali až ke sté osobnosti.
Jitka Dolejšová: Minipříběhy všedních dní (1)
Proplétá se dýchavičný autobus městskými ulicemi. Veze lidi sedící, veze lidi stojící. Ukázkové obsazení - staří, nemocní a těhotné ženy sedí, mládež a zdravě vyhlížející cestující stojí. Zastávka. Mladší tělnatá dáma se vrhá k poslednímu volnému dvousedadlu. Ukořistila jej a uvelebila se. Tělo zabírá půldruhé sedačky. Vedle těla kabelka. U kabelky igelitka. V igelitce rohlíky a koláče.
Milan Čechura: Statistika
Moje tříletá vnučka mě tuhle překvapila zpěvem. Bylo to příjemné překvapení, neb v naší početné rodině zcela převažují ti, kteří o hudební sluch nezavadili ani náhodou. To mě, hudebníka, pochopitelně trápí, protože poté, co si někdy začnou ti nehudební, včetně mé ženy, prozpěvovat, musím si dát panáka, abych to přežil. Je pravda, že během těchto produkcí od nás prchají faraóni, návštěvy a jiná havěť, takže v důsledku ušetříme za deratizátora a za chlast.
Vladimír Vondráček: Střípky paměti, aneb od embrya po sklerózu (4)
Od roku 1930 bydleli rodiče s bratrem a dědou ve státním bytě hned vedle nádraží a od podzimu roku 1935 i se mnou. Byt byl v prvním patře, v přízemí byly kanceláře železniční traťové správy. Měl tmavou úzkou chodbičku z hlavní chodby, na které byly dva společné záchody a jeden vodovod pro tři rodiny. Měli jsme poměrně velkou kuchyň, v ní velký kachlový sporák s troubou a „kamnovcem“ na teplou vodu.