Eva Vlachová: Černá díra
Historka, kterou jsem slyšela nedávno, ovšem zavání trochu hororem. Paní si šla vyzvednout na poštu doručenou zásilku. Pracovnice od ní převzala jak lísteček s oznámením, tak občanku a s oběma dokumenty odešla pro zásilku. Vrátila se s tím, že dopis je asi ještě u doručovatelky, s oznámením pošty, ale bez občanského průkazu.
Václav R. Židek - Milada Kozáková: Vzpomínka na Eduarda Ingriše
Budou tomu již dva roky, kdy jsem jako dopisovatel Českého dialogu napsal „Výzvu“ na vytvoření pamětní desky již zemřelému hudebnímu skladateli Eduardu Ingrišovi v Praze. Jelikož se do dnešního dne se má výzva nesetkala skoro se žádnou odezvou a já sám ji považuji za velmi důležitou, rozhodl jsem se ji, včetně článku paní Kozákové, zopakovat na našich webových stránkách Pozitivních novin. Kdo ví, možná se někdo najde, koho můj nápad zaujme a dovede ho do samého konce.
Luděk Ťopka: Pechfogel na bažantím honu
Docházím pomalu k Mírovi a uvažuji, mám-li mu to říct nebo ne. Krvácení přestalo a ani to moc nebolí, takže o nic nejde. Jenže pak mi došlo, že mi někdo bude muset ten brok odstranit a že to tedy neutajím. Míra se zachoval podle předpisu a ohlásil tuto další, i když mnohem menší, nehodu vedoucímu.
Jaroslav Vof: Bamsík
Vezmeme ho domů, viď?“ zeptala se, ale maminka řekla vyhýbavě: „Radši ho tady nech, asi ho někdo ztratil a pak by ho nenašel.“ Holčička se trochu zarazila a měla dojem, jako by medvídek tichounce zanaříkal. „Tady by ho nikdo neztratil, tady jen věci vyhazují. Přece ho nenecháme, aby se o něho psi rvali. Nebo si s ním kluci kopali.“
Jiří Prášek - Miroslav Vejlupek: Také naše současnost bude jednou historií
Pane Prášku, zajímalo by mne, zda ředitel muzea musí mít vystudovánu historii, nebo zda se k takovému postu vypracoval z oborů příbuzných… | Ředitel muzea samozřejmě nutně nemusí být historik, ostatně historie je pouze část oborů, kterými se muzea zaobírají. Znám ředitele vystudované přírodovědce, geografy, učitele, ekonomy... Ptáte-li se na mě, tak já jsem vystudoval historii na filozofické fakultě brněnské univerzity.
Michal Dlouhý: Vypátraná nevěra
Na četnickou stanici Dobrá u Frýdku byl počátkem června 1924 zařazen vůdce služebního psa, strážmistr Karel Heller se svým svěřencem. Strážmistr Heller absolvoval v pořadí II. kurs pro výcvik služebních psů četnictva a jejich vůdců, který se konal v Nových Hradech v jižních Čechách. Během 12 týdnů trvajícího výcviku dostal německý ovčák Astor, odrozenec z prvního chovného kmene československých četnických psů a jeho pán Karel, základy nezbytné pro výkon četnické pátrací služby.
Iveta Kollertová: Čekání
Víkendy v nemocnicích jsou k uzoufání nudné a mým jediným zpestřením byly, jak jinak, chvilky na balkóně. Pravda, z první cigarety po operaci jsem měla strach, ale žádné motání hlavy se nekonalo, jen bublání v nově nainstalovaném pytlíku, zvaném stomický, dávalo tušit, že se operace povedla. Večer co večer jsem ležela v posteli na balkóně a pokuřovala.
Milan Turek: Zabíjačkové karminy a rafinézní erotiky
Ke klukovským povinnostem patřilo roznášení polévky s kousky čerstvě upečeného masa, několika jitrnicemi, či hrstkou čerstvých, ještě teplých škvarků. Několikalitrová konvička obsahovala poklady a byla potěšením pro příbuzné či vyrovnáním dluhu za pomoc na poli. Však teprve když zabíjačka končila, nastával čas karminy.
Abhisar Laža: Člověk míru Sri Chinmoy zemřel
New York, 12. října 2007 * Mezinárodně uznávaný filozof míru a duchovní osobnost Sri Chinmoy zemřel ve čtvrtek 11. října 2007 ráno ve věku 76 let neočekávaně na zástavu srdce v svém domě v Queens v New Yorku. Sri Chinmoy se po čtyři desetiletí nezištně věnoval rozsáhlé humanitní a společenské práci ve prospěch svých spoluobčanů v mnoha zemích světa.
Ondřej Suchý: Z jídelníčku klaunů a komiků (18) Barbara Polomská
Věřte–nevěřte, ale s populární polskou herečkou Barbarou Polomskou si dopisuji od svých jedenácti let! Adresu jsem na ní vyloudil na karlovarském filmovém festivalu v roce 1956 a v roce 1965 jsem za ní přijel do Lodže jako novopečený novinář, abych s ní napsal první interview. V roce 1992 už jsem pak mohl paní Barbaru pozvat do svého televizního pořadu Kavárnička dříve narozených a přichystat jí tam překvapení – setkání s hercem, se kterým hrála hlavní roli v česko–polské veselohře Co řekne žena. Tím hercem byl Josef Bek, který od první chvíle paní Barbaru-Bášenku rozesmával svými vzpomínkami na natáčení.
Honza Beneš - Zdeněk Pošíval: Strůjce diskotéky v českém údolíčku
Když se na mne počátkem sedmdesátých let všechno normalizačně valilo a hrnulo a já ztrácel naději, že mi režim dovolí vrátit se k režijní práci, objevila se zčistajasna nabídka z jedné agentury. Její dramaturg se mě zeptal, zdali bych si troufl na vytvoření divadelní inscenace s tématem předmanželské výchovy. Nejprve jsem to považoval za blábol, prostě nesmysl, aby činohra poklesla do nějaké osvěty, na druhé straně to znamenalo šanci.
Ljuba Skořepová – Renata Šindelářová: Život je rébus
Miluji příběhy o “věcech mezi nebem a zemí”. A tak když se mi naskytla příležitost udělat pro Pozitivní noviny rozhovor s herečkou Ljubou Skořepovou, s nadšením jsem souhlasila. Ljuba Skořepová je totiž přesně ten typ člověka, který probouzí mou chuť pátrat, objevovat a zároveň i obdivovat. Vždyť sama herečka o sobě tvrdí, že má zvláštní schopnosti, jakýsi osobní magnetismus, jenž si spojuje se svou intuicí, ale také svýma hypnoticky světlýma očima, které jsou prý k tomu účelu vhodnější než oči tmavé.
Sloupky Jiřího Menzela (6)
Nemohu si pomoci, jsem dost starý na to abych mohl pozorovat, jak se šíří bezohlednost, zatím co ostrůvky slušnosti mezi námi jsou čím dál tím menší. Lhostejnost, neschopnost citu je nakažlivá. Je jí kolem nás plno a zvykáme si na ní. Je nebezpečí, že se tou lhostejností všichni nakazíme dřív, než si nákazy stačíme všimnout.
Jitka Dolejšová: Vernisáž výstavy Aleny Čiperové
Nestává se příliš často, aby svá výtvarná díla vystavoval absolvent ČVUT, který se netají tím, že se narodil roku 1936. Paní Ing. Alena Čiperová taková je. Tato dáma v nejlepších letech (jak víme, ženy jsou poté, co zdárně překonají pubertu, už pořád v nejlepších letech), členka Sdružení výtvarníků ČR, ráda kreslila již na střední škole.