Slavomír Pejčoch-Ravik: Jan Amos Komenský - Každý svým knězem, filosofem a králem
Komenskému však neunikly ani další aspekty moci – například jev, že nám nevládnou lidé nejlepších mravních a intelektuálních kvalit, a tak jeho úvahy mají často vysoce nadčasovou platnost. „Lidé neumějí vládnout, ani dát si vládnout“, píše Komenský. „Neumějí vládnout jiným ani sami sobě... Nedovedou si dát vládnout jinými a neumějí to ani sami.
Karel Zatloukal: Moudrá slova pana Dostála
Při hledání informací o výchově psů jsme našli velmi zajímavé stránky pana Ing. Viktora Dostála z Liberce, který na svých webových stránkách vede, kromě jiných aktivit, také PORADNU pro majitele psů. Současně je také autorem vyhledávané knihy "Přirozená komunikace a život se psy", kde je část věnovaná výcviku, výchově psa a velká část také PORADNĚ.
Pavel Vrána: Vzpomínky s vůní moře (10) O správné hudbě
Sám nechápu, co mne to dnes vlastně udolalo. Chvíli jsem se motal po kopcích na dohled od chalupy, žádná velká námaha. Jinak nic. A přesto mi nijak zvlášť do skoku nebylo. Doma jsem se pokusil o znovunačerpání záhadně ztracené energie uložením svého těla do horizontální polohy a poslechem hudby. Je to jeden z možných a většinou i fungujících způsobů regenerace. Inspirován mailem své kamarádky, která mi v sobotu poslala sbor židů z Nabucca, pustil jsem si ze starého cédéčka ten krásný kousek se sólistkou Nanou Mouskouri.
Josef Fousek: Mediální sen / Šaty dělají člověka?
Všichni zaměstnanci veřejnoprávních i komerčních televizí dali výpověď. Zhasly všechny obrazovky a po chvíli naskočil stálý obraz – Televizní vysílání skončeno. V prvních chvílích zůstali diváci bez dechu. Nevěřili, že by mohla skončit neoddělitelná část duchovního života. Seděl jsem u té kouzelné bedýnky, ovladač v ruce, v papučích, s kávou... Co teď?
Ivan Kraus: Hovory s květinami
Když jsem si přečetl příručku se stejným názvem, uvědomil jsem si, že jsme naše květiny velice zanedbávali. Rozhodl jsem se, že to napravím. Hned druhého dne jsem zašel za květinami na kus řeči. Postavil jsem se doprostřed zimní zahrady a pronesl jsem krátký, ale přátelský projev. O soužití a kamarádství. O vzájemnosti a přátelství. Sdělil jsem květinám, jak je máme rádi. Jak si vážíme toho, že rostou.
Pavel Pávek: Až vyhraji
Až jednou vyhraji pár milionů, stačí přece tak málo, docela určitě si otevřu cestovní kancelář. Ale ne takovou obyčejnou kterých je šest na každém rohu. Ta kterou založím nebude pro lidi kteří vyjedou za hranice všedních dnů, tam sebou praští k moři, dopoledne se grilujíce z hora odpoledne z druhé strany, a večer courají mezi blikavě osvětlenými výkladními skříněmi s pocity sounáležitosti s velikým světem.
Jitka Dolejšová: Norsko 2010 - Za všechno může Troll (3)
Vítr v noci ještě zesílil a jeho poryvy mají sílu vichřice. Chvílemi prší. Naše plánovaná túra na nejvyšší vrchol NP Dovrefjell, Snøhettu (2286 m.n.m.), končí před závorou vojenského prostoru. Dál se smí jen na zvláštní povolení a vzhledem k aktuální předpovědi počasí se prý vůbec nedoporučuje do hor chodit. Sjíždíme do Dombåsu, v místním infocentru pročítáme prospekty a radíme se o náhradním programu.
Jiří Vlastník: Marta Balejová - zpěvačka okrajových žánrů
Já jsem ovšem poznal Martu Balejovou mnohem později již jako přední interpretku žánru, kterým se v Čechách vydělávají milióny jen velice pomalu. Byť si kdysi s chutí zazpívala třeba i country, rozhodla se nakonec pro šanson. Když už jsem se dotkl černé muziky, na které jsem vyrůstal, stálo by jistě za úvahu nad paradoxem, že světu vládne hudba odvozená od písní kdysi těch nejposlednějších z posledních - afrických otroků.
Petra Nachtmanová: Mařenka a nožka Troška
Potom tu ležela Milena, pětapadesátiletá žena, která se sice stále chichotala, ale Mařenka nechápala smysl, proč právě nyní jí vystřelil úsměv z úst. Spolu se bavily mnohokrát, jenže nešlo o žádní skutečné „bavení“ a musela se hodně přemlouvat, aby ze slušnosti vydržela a nezavřela oči. Navíc měla Milena denně spousty návštěv, což jí přišlo líto.
Ivan Kolařík: Nástrahy na Novém Zélandě
Dočkali jsme se. Máňa s neutuchající radostí, já s temnými obavami. Ty se však rozplynuly jako pára nad hrncem, když jsem před odletem pozřel valium, které zapůsobilo vskutku zázračným způsobem. Náhle jsem byl příjemně uvolněný a z cesty jsem si dělal šoufky. Máňa byla ráda, že ji neunavuji chmurnými předzvěstmi.
Jan Drocár - Petr Sitár: ROZHODL PES
Nevím, jestli tři, čtyři roky pobytu v cizí zemi nazvat emigrací, nebo jestli s trochou nadsázky můžeme hovořit o delší dovolené. Je hodně emigrantů, kteří se vrátili, je ale myslím více těch, kteří se domů jenom přijeli podívat. Mezi ty první patří i Petr Sitár se svou rodinou. na otázku, proč se tak rozhodl, odpověděl stručně: „Je tady větší legrace a jsme tu doma.“
Jana Stuchlíková: Strážce snů
Letím vesmírem. Uzavřenou dráhou tvaru elipsy obíhám už celých 4,51 miliard let. Celou tu dobu mne ve svém gravitačním poli poutá dnes už modrá planeta (kdysi za mých i jejích mladých let byla ohnivá a jak postupně chladla a „zrála“, dala jí vzniklá voda krásně modrou barvu).Pohybuji se rychlostí 3681 kilometrů za hodinu, což je přibližně 1 kilometr za sekundu, jsem studený, kulatý a zrcadlím hvězdné světlo ohnivého Slunce.
Emília Molčániová: Vysávač | Vrak | Štvornohý priateľ
„Babka, neváhajte, je to najnovší model, ten vám povysáva aj chlpy z dlane.“ „Synáčik môj, keď ja neviem, nikdy som nič také nemala, robiť s tým nebudem vedieť. Ja v mojich rokoch si už na také novoty asi ťažko zvyknem.“ „Ale, tetuška, vy že ste stará? Vám by človek sotva hádal päťdesiat.“ „Ste milý, junáčik, ale mne už ťahá na osemdesiatku a tieto mašinky, vysávače, či ako to voláte, už nie sú pre mňa. My tu na lazoch sme odjakživa dlážku iba poutierali a domáce tepichy poctivo prášili osvedčeným pracherom. Vidíte, veď ja ani koberce nemám ako paničky v meste.“ „Keď budete mať vysávač, budete si ich môcť kúpiť. Chlpaté, huňaté, mäkké ako páperie. Vysávať s týmto typom je to najväčšie potešenie. Ani alergie sa nemusíte viac báť. Roztoče pri ňom nemajú šancu.“
Ivan Kraus: Budování státu
Na jaře jsem mluvil telefonicky zase s Nývltem. Volal z bytu jednoho přítele, takže jsme si mohli dlouze pohovořit. Nedávno jsem s ním opět hovořil. Volal na účet britské firmy, pro kterou pracuje. „Tak co je s novým Československem?“ ptal jsem se hned. „Ani mi o tom nemluv,“ zabručel Nývlt otráveně. „Proč?“ divil jsem se. „S Čechy se nedá nic dělat. Nikomu nelze věřit. Je to bezcharakterní národ,“ řekl Nývlt vztekle. Ukázalo se, že ten, který měl být předsedou vlády, Nývltovi nápad ukradl a zakládá nové Československo na Kajmanských ostrovech. Pokladník se od Nývlta odtrhl a zakládá Velkomoravskou říši. „Kde?“