16. květen – smutné výročí…
Na dnešní den připadá jedno velmi smutné výročí. Dnes je tomu totiž přesně rok, kdy nás navždy opustil zakladatel Pozitivních novin pan Pavel Loužecký. Jeho odkaz a práce žije dál a to nejen ve vzpomínkách všech, kteří měli tu čest ho poznat. Připojte se dnes ke vzpomínce na něj a alespoň pomyslně za něj zapalte svíčku…
Josef Krám: Šlitr byl Svěrákem
Žádné urážky, prostě studentská recese. Sebranka si říkala třída, která odmaturovala na reálném gymnáziu v Rychnově nad Kněžnou roku 1943 a pro niž vytiskla vlastním nákladem Násobilka s.r.o. VII.B kroniku třídy od primy do septimy. Na začátku oné knihy se zažloutlými listy ve formátu A4 se o této s.r.o. píše ne jako o společnosti s ručením omezeným, ale o společnosti výpomocné.
Iveta Kollertová: Když odzvonily klíče...
Rozhodnutí napsat vzpomínkovou knížku přišlo v momentě, kdy zazvonil telefon. Zvedla jsem sluchátko a ozval se hlas přítele, kterého jsem naposled viděla někdy před osmi lety - těsně před jeho cestou do zahraničí. „Ivko, děvče, to jsem tak rád, že tě slyším. Teprve včera jsem sehnal tohle číslo." Moje já si jen pomyslelo: „Co to má být?
Luděk Ťopka: Blondýna a malý Robert
Když jsem letos se svými irskými přáteli slavil v jednom pražském irském pubu svátek Sv. Patrika, seděl s námi u stolu i jeden švédský turista. Pilo se všechno, od whisky po Guinesse a tomu odpovídala i nálada a zábava. Přitom došlo také na vtipy a mezi nimi i na ty o blondýnách. Když už byla jejich zásoba téměř vyčerpána, ozval se náš severský spolustolovník a přispěl na toto téma historkou z vlastní zkušenosti.
Petra Haasová: Není ples jako ples
„Na ples??? A dneska???“ Prosté konstatování, že si snad dělá srandu, jsem vynechala vzhledem k tomu, že na to očividně nevypadal. Možná to někomu bude připadat divné, že jsem nezajásala a neskočila mu kolem krku, ale naše názory na plesovou sezónu se velmi lišily. Zatímco já bych nejraději „vymetla“ kdejaký bál, můj přítel je zastáncem „poklidného“ druhu společenské zábavy jako je kino nebo psí dostihy.
Milan Turek: Textilana byla světoznámá
Autorkou knížky TEXTILANA V OBRAZECH A DATECH o textilní legendě Liberecka, vlnařském podniku evropské úrovně, Liebigově firmě a později národním podniku Textilana je Vlastimila Bergmanová, bývalá návrhářka oddělení dezinatury. Přinesla v ní ucelený pohled na historii od prvopočátků v roce 1806 až do devadesátých let minulého století. Na Liberecku zvláště v šedesátých létech byla na popředí ve všech oblastech města a oblasti.
Stanislav Rudolf: Můj zimní sen
Ovšem vypravit se někam na pár dní si zalyžovat, to je vždycky můj zimní sen. Proto mám rád zimní prázdniny našich vnoučat! Obvykle vyrážíme společně na hory. Moje manželka Jarka jede pochopitelně také, ale ne jako lyžařka, nýbrž jako naše ochránkyně, sponzorka, humanitární pracovnice zajišťující nám i na sjezdovkách i v ubytovně kaloricky hodnotný přísun potravy.
Zdeněk Pošíval: Té noci svítil úplněk (12)
Seděli jsme ve srubu na špalcích. Nebylo to proto, že dosud nebylo nač se posadit. V řazení důležitosti věcí byl pro Zubřici mnohem podstatnější požitek z našeho zastřešeného domu, než potřeba osvětlit sdělení, které mi v prvé chvíli vyrazilo dech. Chtěla si náš dům prostě vychutnat. „Je to tu pěkné, viď?“ pravila po dlouhé odmlce. „Taky se mi tu líbí.“ „Kdy uděláš stůl, lavice a postele?“ „Nejprve doděláme dům,“ řekl jsem, nutil se ke klidu a předstíral ho. „Musím vyrobit rámy do oken a zárubně dveří. Vymazat škvíry mezi kládami mechem a jílem. A taky chci udělat patro nad Bělčiným stáním pro uložení suché píce.“
Výstava plná květin
Květiny jakoby z obrazů na zdech kavárny La Badia o čemsi vyprávěly. Zamýšlejí se nad osudy lidí, nad smyslem života a přitom tlumenými pastelovými barvami září na tónovaných papírech , někam do neznáma předávají svůj vnitřní náboj, svou pozitivní sílu. „Možná jsou to určité geny. Otec maloval, přátelil se s výtvarníky po celé republice, babička malovala na hedvábí i na dřevo.
Jiří Heller: FOTOGRAFIE Jiřího Havla
Pokud se vrátíme do dětství pana Jiřího Havla, rodáka z Krkonoš, žádný z jeho předků se významným způsobem nepodílel na českém nebo lokálním fotografickém životě. A tak mladý Jiří Havel vystudoval technickou vysokou školu ...
Ivan Kott: Divná hudba dob nekalých
Čtyřiačtyřicet stran této kroniky z let svobodě a tudíž i jazzu nepřejících, končí pochopitelně sametovým převratem, a pak už se autor věnuje době polistopadové a postavení českého jazzu v ní. Objevují se nová jména i nové formace ...
Miloslav Švandrlík: Kdyby přišla potopa / Pověst holiče Hakýrka
Právě včera večer, když jsem dojídal svou porci čevabčiči, mě napadlo, jak bych se asi zachoval, kdybych nějakým tajným znamením dostal předběžnou, avšak zaručenou zprávu o nové potopě světa. Nejprve se dostavil záchvat lidumilnosti. Řekl jsem si, že bych okamžitě zalarmoval celou naši veřejnost, upozornil ji na strašlivé nebezpečí, které jí hrozí, a dal bych tak možnost záchrany širokým masám bez rozdílu pohlaví nebo náboženského vyznání.
Trampi, hadráři, Kučerovci
Původně byli vlastně zařazeni jako cirkusová a varietní atrakce a asi nikdo netušil, že právě před šedesáti lety vzniká největší legenda v dějinách české populární hudby. Brzy nahrávají čtyři skladby na desky Supraphon ...
Vladimír Vondráček: Střípky paměti, aneb od embrya po sklerózu (43)
Nyní to opět trochu zamíchám a v dalších střípkách musím dát gentlemansky přednost něžnému pohlaví. A jako obyčejně nevím, kterou dívenkou, slečnou či paní mám začít... V době mého nástupu „do praktického života“ byla určitě nadpoloviční většina mých spolupracovnic dívkami a slečnami. Paními a manželkami se staly později, a jak už víte, jedna z nich dokonce tou mou.