Egon Wiener: Otevřený dopis ze severu Čech do Znojma
Jsou místa, kam se rádi vracíme. Nejsem výjimkou, i mne potkala tahle „nehoda“ a zvyk se stává železnou košilí. Ač ze severu Čech, opět jsem zamířil do Znojma, v tomto roce už podruhé. Na svých cestách si dělám poznámky, které se mi často promítnou v krátkém fejetonu a za poslední roky vydaly na dvě knížky. Shodou náhod, kterým významně napomohla ing. Bogdanová z Popic, se o mé práci dozvěděli i na Středním odborném učilišti a Střední odborné škole Znojmo na Přímětické ulici. Tamní učitelé v čele s češtinářkou Miluší Zahradníčkovou mne požádali o krátký příspěvek v rámci výuky českého jazyka na téma: Proč vůbec číst v jednadvacátém století?
Ondřej Suchý: Z jídelníčku klaunů a komiků (34) Gérard Depardieau
Za celý tento medailonek Gérarda Depardieua i jeden z jeho receptů může tentokrát pouze internet a pak skutečnost, že první, co mně v něm padlo do oka, byla obálka knihy Moje kuchařka, jejímž autorem byl právě tento významný francouzský herec a komik se svým osobním kuchařem Laurentem Audiotem. V anonci jsem se dočetl, že v šesti kapitolách na 207 stranách této knížky Depardieu prý znovu objevuje francouzskou domácí kuchyni – od salátů, polévek, přes ryby, maso, drůbež, až po dezerty – a vše doplňuje osobním komentářem k nákupu, výběru surovin a přípravě pokrmů.
Eva Toulová: Vanitas
Knihu jsem pojmenovala Vanitas podle ubíhajícího životního času, o který se zde jedná. Je to sci-fi žánr, jehož Děj se odehrává v současnosti a popisuje dva životní osudy, z nichž v tom hlavním se mladík nadšený životem zamiluje do dívky. Postupem času zjistí, že jeho vyvolená je ve skutečnosti Smrt. Dostane se do složité situace, kdy bude muset volit mezi životem a láskou.
Renata Šindelářová: Vyčistěme si své brýle
Jsme nejspíš příliš zahlceni svými seznamy, a proto se jen málokdy zastavíme a rozhlédneme kolem sebe, abychom se nadechli života. Abychom si uvědomili kouzlo každého jednotlivého okamžiku, krásu jednoduchosti vonící nádhernými vůněmi, ty jednotlivé esence štěstí, které dokáží ochromit naše smysly.
Josef Fousek: Eman a Kornelie, boží lidé (3)
Asi za tejden jsme šli s Kornelií na dříví do lesa. Tonda stál u reklamy na cigarety Petra, v náruči držel Bleska a plakal: „Pane Rákos, Vlček zase kopl Bleska a řval, že by ho nejradši dal na kříž jako Kukluxklan černochy.“ Kornelie si překvapením sedla na pařez a za půl hodinky vzkřikla: „Už to mám! Neboj se Toníčku, ten surovec už nebude ubližovat tvýmu Bleskovi.“
Jaroslav Volf: Už chtějí ten článek, pane Čapku... (1)
Tak se nám ta historie nějak opakuje. Jako si zdatný sklerotik vybavuje události a reakce na ně z dob dřívějších (a přitom neví, kam si před minutou odložil brýle), tak i historie někdy vidí současnost rozmazaně, nejasně a někdy ji není schopna pořádně chápat. My, lidé, začasto jsme na tom stejně.
Blanka Kubešová: Štěstí chodívá v přestrojení
Tak třeba Richard. Byl Němec, ale tady mu sestřičky říkaly Ríša. Přecenil své síly, na dálnici do Německa nezvládl zatáčku a přišel o obě nohy. Mohl trvat na převozu domů, ale bál se shledání s rodinou tak, že raději neustále setkání oddaloval a neustále nacházel nové a nové důvody, aby pobyt protáhl co nejvíc. Vladimír se narovnal. Byl v pokušení se ozvat, ukázat, že není jen tak někdo, nýbrž Někdo, komu se vyhnula smrt – ale tímhle Marietu nemohl ohromit – ji ne – a oblomit její srdce, to už vůbec ne.
Milan Markovič: In vino sanitas
Dopočul som sa a tiež overil z viacerých zdrojov, že víno, a predovšetkým víno červené, má blahodarné liečivé účinky. Pochopil som, že toto bude tá správna alternatíva k rôznofarebnej chémii z lekární a podnikol nevyhnutné kroky. Kúpiť zopár fliaš červeného vína nie je zložitá úloha. Veci sa začnú komplikovať vtedy, keď si treba vybrať to pravé.
Michal Dlouhý: Četník Josef Bojas
Četnictvo bylo vojensky organizovaný strážní sbor pečující o veřejný pořádek a veřejnou bezpečnost. Na území našeho státu bylo zřízeno v roce 1850 a během své existence prošlo několika vývojovými změnami, spočívajícími zejména v přechodu od ryze vojenské organizace a přiblížení se správním a justičním orgánům. Nově vzniklý československý stát převzal do svých služeb mimo jiné i osvědčenou rakouskou organizaci četnického sboru a tuto zavedl i na území Slovenska a později i Podkarpatské Rusi.
Jaroslav Volf: Skutek
Když se odpoledne vracel domů, spatřil na obrubníku před přechodem jiného stařečka, i převedl ho ochotně a ještě chvíli slyšel, jak mu děkuje, i když už se rozešli. Až doma mu to připadlo zvláštní, jindy tady postávat staříky neviděl – buď jim jindy někdo pomohl před ním, nebo to dnes byla náhoda.
Pavel Landa: Hrající skladatelé
Není pochyb o tom, že vynikající varhaník Johann Sebastian Bach dokázal své úžasné skladby také sám zahrát. Totéž platí třeba pro klavírní kompozice geniálního Wolfganga Amadea Mozarta nebo Frédérika Chopina; oba pánové přece byli rovněž klavírními virtuózy. Nebo pro Niccolò Paganiniho, jehož skladby dokonce dlouhá léta nedokázal zahrát nikdo jiný.
František Janeček - Jan Krůta: Doktor Byznys
Když jsem před mnoha léty dělal rozhovor se začínajícím zpěvákem Michalem Davidem a jeho tehdejším opatrovníkem Františkem Janečkem, dal jsem článku titulek JAMU, protože pojednával o souboru pravidel, která jejich tvůrce žertem nazval Janečkovou akademií múzických umění. František Janeček je původně učitel, později doktor práv a nakonec byznysmen v českém zábavném umění nezanedbatelného významu.
Emília Molčániová: Po narkóze / Papagáj
Dedko pomaly otvoril oči a chvíľku trvalo, kým sa prebral. Zuby mu drkotali od zimy a keď si predstavil, že má vyliezť spod deky, ešte viac ho striaslo. Ale bolo mu treba ísť na záchod a tak chtiac-nechtiac zliezol z postele. Zacítil pach formalínu a naplo ho. Vtedy pocítil bolesť brucha. Spomenul si, že ho včera priviezla sanitka a hneď ho aj operovali, lekár vravel niečo o prasknutom slepom čreve.
Jitka Stošická: Maxiautogramiáda
Mezi všemi účinkujícími zářila mládím (byla opravdu mezi autory nejmladší) a štěstím Petra Haasová. Štěstím proto, že po básnické sbírce Sonáta, přivezla s sebou na autogramiádu ještě tiskařskou barvou vonící knihu Povídky praštěné třicítky.