Blanka Kubešová: Veterinární praxe nově v pražské Chuchli
Víte, proč se chodí v Chuchli do lesa? Ne, randit nemyslím, i když i to je jedna z možností. Lidé z Prahy a širokého okolí sem chodí celoročně protáhnout své miláčky, ty čtyřnohé. Když byl na světě ještě náš pekinéze Míša ...
Zdeněk Miler – Jarmila Moosová: Krteček – to jsem vlastně já...
Setkat se tváří v tvář s panem Zdeňkem Milerem rovnalo se zázraku, když jsem s velkými rozpaky přijímala ruku, nabízenou ke stisku, s obavou, abych neposkvrnila cosi svatého. Bezmála dvě hodiny v jeho přítomnosti mě hladilo samo nebe. Sotva jsem pak dosedla na „polstr“ v autobuse, aby mě odvezl za další „prací“, hned jsem si chtěla pustit kousek záznamu.
Ondřej Suchý: Komici u psacího stroje (8) - Groucho Marx
Humor bratři Marxů byl milován i nenáviděn. O Grouchově prioritním postavení v trojici svědčí také to, že jediný ještě hrál ve filmech v padesátých letech. V roce 1954 vydal Grouchův syn Arthur knihu „Život s Grouchem“. Snad tím tatínka inspiroval, neboť o pět let později — v roce 1959 — vydal sám Groucho Marx autobiografickou knihu „Groucho a já“.
Lukáš Berný: KONEC SEMAFORU?! Petice na záchranu divadel
Asi většina lidí slyšela v posledních týdnech něco o tom, jak se řeší přidělování dotací na kulturu v Praze. Situace je mnohem závažnější než vypadá, díky reformě, kterou prosadili lidé jako Milan Richter a Ondřej Pecha, bude divadlo Semafor (a nejen to) pravděpodobně muset z finančních důvodů ukončit svou činnost
Dobromila Lebrová: Jakub Arbes, spisovatel a novinář
Jakub Arbes je jedním ze spisovatelů, který má, jako například Alois Jirásek, tu smůlu, že byl v minulém režimu vyzdvihován jako spisovatel, který se tehdy režimu hodil. Na rozdíl od Jiráska to bylo pro jeho dílo týkající se sociálních poměrů dělníků. Arbes se zabýval utopickým socialismem, Pařížskou komunou i anarchismem.
Marta Urbanová: ANGLIE – Hastings
Bylo krátce po sametu. Do města jsme přijeli autobusem na krátkodobý kurz angličtiny. Byli jsme ubytováni různě v soukromí. Náš dotyčný dům stál na malém náměstí, vklíněný v řadě. Několikaposchoďový, impozantní, s ozdobnou fasádou dávající najevo svou zlatou dobu a důležitost. Ke vchodu vedly čtyři schody po stranách vévodily sochy a květináče s pestrými květy. Zazvonily jsme. Vyšla majitelka a já jsem spustila připravenou řeč. Ona nás přivítala.
Silvie Hessová - Zdeněk Pošíval: Dáma s houslemi
Trávil jsem víkend na chalupě rodičů Silvie Hessové, bylo jí tehdy asi šestnáct let, a já se zeptal, proč se nechystá na vyhlášenou pouťovou zábavu na Křemešníku. Odpověděla mi: „Strejdo, já bych šla tancovat, až bych brečela, ale nedá se nic dělat, musím cvičit…“
Vladimír Vondráček: Paradoxy češtiny (14)
Další krátký odstavec věnujme některým opozitům, tedy slovům se zcela opačným významem. Tak třeba dvojici den – noc pociťujeme zcela neutrálně, ale jistě kde kdo by si rád založil svůj deník, ale určitě nikdo se nebude chlubit svým nočníkem! Ohromnou nesystematičnost češtiny při tvorbě , nebo lépe řečeno netvorbě opozit nalézáme při dvojici zlo – dobro!
Navštívila mě anglická královna aneb Ufo nad Prahou
Je přitom paradoxní, že překvapíte-li uklízečku sdělením, že jste před chvílí hovořil s mimozemšťanem, ožene se po vás koštětem, abyste si z ní neutahovali. Řeknete-li totéž studentce filozofie v pokročilém ročníku, může docela dobře říci: „A proč by to nebylo možné?“ Pomyslná přehrada, která před rokem 1990 dělila náš stát od Západu, byla současně jakýmsi filtrem, který do značné míry infiltraci pavěd do naší země zabraňoval.
Ondřej Suchý: A večer bude biograf (4)
Minule jsem navrhl, abychom se podívali na hrdiny filmové komedie či veselohry z pohledu nejmladších filmových diváků. Dnes, v roce 2011 přinesou následující řádky ještě další svědectví – můžeme si porovnat názory dětí před 27 lety s dětskými názory, které známe ze svého současného okolí…
Tibor Kučera: Přátelství
Pravdu mají ti, co tvrdí, že bez dobrého přítele je člověka jenom půl. A že je vlastně velké štěstí být obdarován schopností jím také být. To je život pak o mnoho bohatší. Nevěříte? Já kupříkladu nemít svoji letitou kamarádku Evženii, již jsem před mnoha lety, ještě za dob studií, pasovala na svoji nejmilejší příbuznou – a že přátelé jsou prý příbuzní, které si vybíráme sami – s láskou k etnografii a z ní vyplývající řadou přátel, nikdy bych nepoznala jednoho z nich: Ing. Tibora Kučeru ...
Marek Jícha - Martina Fialková: O (ne)zapomenutelném písničkáři
Docent Marek Jícha je vedoucím katedry kamery pražské FAMU. Kromě kamery se jako hodně dalších filmařů, věnuje i souvisejícím oborům, především režii. Takto se podílel i na nedávno dokončeném hodinovém dokumentu o prvorepublikové hvězdě první velikosti, Karlu Hašlerovi. V režijní dvojici s Josefem Lustigem a s významným osobním přínosem Thomase Haslera, syna Karla Hašlera, natočili film věnovaný člověku, který tvořil a zpíval nejen o Praze, ale především o svobodě.
Michal Dlouhý: HUMORESKY VÁŽNĚ - Strážmistr Jarý
Vladislav Richard Jarý se narodil dne 19. ledna 1906, vyučil se jako zahradník a po vojenské službě u druhého hraničářského praporu nastoupil s hodností desátníka v roce 1929 k četnickému sboru. Po absolvování školy četníků na zkoušku v Praze vykonával službu na několika četnických stanicích v severních Čechách, na Četnické pátrací stanici v Litoměřicích a v polovině třicátých let nastoupil na funkci kancelářského pomocníka na Četnickou pátrací stanici v Hradci Králové.
Michal Ezechel: Václav Zítek byl Přemysl i Don Giovanni
Operní pěvec Václav Zítek, který zemřel 20. prosince 2011, by letos v březnu oslavil 80. narozeniny. Narodil se totiž 24. března 1932 v Tisé u Ústí nad Labem. Tento vynikající barytonista, držitel Ceny Thálie za celoživotní operní mistrovství a sólista Národního divadla prožil posledních třicet let v Praze 10. Svůj život zasvětil svému milovanému zpěvu a divadlu, proto i po svém předčasném odchodu z Národního divadla z důvodu vážné nemoci nerezignoval, ale s radostí a oddaností předával svou vynikající pěveckou a výrazovou techniku mladým zpěvákům a pomáhal jim k úspěšné pěvecké kariéře.