Vladimír Kulíček: O emigraci – dnes trochu jinak
Uvedený postoj, neochvějně realizovaný v praxi, měl otřesné následky. Vidět tu paní, jak přecházela ulici, byl pohledem hororovým. Vstupovala do jízdní dráhy bez rozhlédnutí, někdy téměř pod přijíždějící auta. Řidiči museli někdy dělat možné i nemožné, aby zabránili hrozícímu střetu a minimálně vážnému zranění.
Jaroslav Pachner - Zdeněk Pošíval: Kanadský fyzik & jaderné elektrárny
V září roku 1968 odešel do Kanady, kde na University of British Columbia ve Vancouveru získal doktorát (PhD) v oboru plasma/termojaderné fyziky. Pracoval v řadě význačných organizací, včetně slavných Chalk River Nuclear Laboratories, (kde byl například první jaderný reaktor mimo území USA), v jaderné divizi elektrárenské společnosti Ontario Hydro, u Kanadského jaderného dozoru, a v OSN/MAAE (Mezinárodní agentuře pro atomovou energii OSN) a posléze i na Ministerstvu zahraničí Kanady.
Josef Fousek: Eman a Kornelie, boží lidé (33)
Za oknem v dálce svítil Suprmarket. Byl velikej a lidi tam v den otevření přijeli až z Prahy. Prezident Správní rady HORJEČ, Ctirad Krtička, spoluakcionář a továrník RNDr. Ječmen a ředitel Suprmarketu Horječ-com JUDr. Vendelín Papáček, stáli u vchodu Suprmarketu, a polooděný holky, nějaký okresní miss, tancovaly a v rukách držely košťata z papíru. Bylo tam spousty lidí z okolních vesnic.
Pavel Vrána: O důležitosti správného úsudku
Podivná zima pokračuje. Zimní a jarní teploty se už nestřídají po dnech, ale po hodinách. Ráno a dopoledne je obleva, po obědě přituhne a nějakou dobu sněží a večer zase taje. Nějaký sníh sice kolem nás ještě na svazích leží, ale okolí chalupy, tam, kde jsme sníh odklízeli, je blátivé. Jenom smrky na vršcích okolních kopců mají bíle namrzlé koruny a z dálky vypadají velmi malebně. To se ale týká jenom poměrně vzdálených kopců. Naše nejbližší okolí je vlhké a smutné, k procházkám neláká, a tak trávíme čas doma, u televize, při poslechu hudby a čtením.
Vladimír Vondráček: Paradoxy češtiny (4)
Každý si může vzpomenout na manifesty nejrůznějších významů s následky tu kladnými, tu zápornými! Tehdy ovšem slovo znamenalo opravdu SLOVO, každé mělo svůj význam a málokdo si dovolil jeho přesný význam posunout. Slovo dělalo muže, po protestech feministek nyní dělá i ženu, což by bylo v pořádku, kdyby šlo o opravdové slovo.
Vladimír Vondráček: Střípky paměti, aneb od embrya po sklerózu (50)
Vím, že zejména ta lepší, něžnější část lidstva není příliš ráda, když pánové vzpomínají na svá léta vojenská. Ale přesto, ač svou náturou realistický pacifista, nemohu si pomoci a alespoň několik vojenských střípků sem musím ještě zařadit. Nikdo se nemusí bát, budou to určitě střípky veselé až ještě veselejší, jak už jsem je trochu „nakousl“ při líčení „vojny“ na fakultě.
Jan Jurek: Zajímavý rozhovor
Seděl na betonové zídce rozpálené od poledního slunce a v náručí dřímal černého kocoura. Tomu klukovi hádal osm nejvýš devět let. Mimoděk odtušil, že by k němu přece jen mohl jít a prohodit s ním pár slov. S dětmi si měl vždycky co říct. (Kéž by totéž mohl říci o dospělých). Mimo to se všechno zdálo lepší než nečinně čekat na svého otce, který právě debatoval s dědou kluka, kterého nikdy předtím neviděl.
Jan Baum: Trojí překvapení na téma II. Česká mše půlnoční Jakuba Jana Ryby
Třetím překvapením pro mne bylo, když jsem si v plzeňské Sedmičce přečetl, že v anketě o Nejlepší kulturní počin roku 2009 bylo v nominaci zařazeno uvedení skladby Missa pastoralis dle nově nalezené partitury Jakuba Jana Ryby. Tuto nominaci, podle mě naprosto oprávněnou pro přínosný a objevný počin, jsem s povděkem přivítal.
Luděk Ťopka: Piniperdus piniperda
Sehnu se k tlumoku pro termosku se studeným čajem, když tu vidím, jak kolem něho pospíchá malý, strakatý a čiperný příslušník toho bezbřehého hmyzího moře. Pohybuje se trhavě, uhání tryskem, zastaví se zahýbe anténkami, zase se rozběhne na kmitajících nožkách, prozkoumá kousek trouchnivějící kůry a opět vyrazí, aby nakonec zajel pod ležící kládu.
Jitka Dolejšová: Solné lampy
Ten obchod se solnými lampami se mi líbil. Lampy vyzařovaly hřejivé světlo a celá atmosféra byla pohodová. Hle, jaká krásná příležitost povědět o tom krámku dalším lidem, zajásala jsem. Napíšu o tom do Pozitivních novin ...
Zdeněk Pošíval: Vůně čerstvých pilin, chleba a medu (12)
Jednoho dne na konci května 1945 se v Radňově konečně objevil tatínek. Jeho příjezd jako hrdiny z pražských barikád vzbudil na pile i ve vile velké nadšení, nastalo opět mohutné pusinkování, nejvíc asi s maminkou a taky trochu se mnou, byť mi bývalo veškeré líbání protivné. Tatínek se hned se sebral, ani kravatu nesundal, a aby se přivítal se vším příbuzenstvem a všemi blízkými lidmi, utíkal na pole za ostatními, kteří zrovna sekali krmení a nakládali na fůru.
Jiří Strach – Petr Pučelík: Užvaněnost dnešního světa vrací Jiřího Stracha k tichu
S filmovým režisérem Jiřím Strachem jsme se sešli v Debatních trámech písecké Sladovny, kam si přijel v předvánočním čase popovídat s lidmi. Po besedě jsme zašli na kus řeči do restaurace na náměstí, kde pracovně velmi vytížený filmař zůstával v pohodě, i když ještě v noci odjížděl vlastním autem na filmování do Liptovského Mikuláše.
Michal Dlouhý: Rozhodující důkaz
Strážmistr František Kuře z četnické stanice Štítina v politickém okrese Opava byl 29. dubna 1927 na celodenní služební obchůzce. Když kolem desáté hodiny šel po silnici mezi obcemi Lhota a Háj, zastavil ho listonoš Karel Douděra z Kravař a oznámil mu vraždu řezníka Mindlera, ke které došlo před necelou půlhodinou.
Pavel Pávek: Co praseti na bramborách chutná nejvíce
Jednoho zimního dne se stalo, že kuchtík začal, z neznámých důvodů, trpět nechutenstvím. V knihovně měl lékařský slovník, ale ani za jeho pomoci se mu nepodařilo zjistit příčinu náhlé změny zdravotního stavu. Pokoušel se i změřit si pulz, ale pokusu zanechal hned poté, co zjistil, že místo tepny tiskne přívodní kabel od žehličky, k určení diagnózy nepomohlo ani opakované přepočítání žeber.