Jana Stuchlíková: … tě balil, ne?
Vracím se ze služební cesty, spokojeně si pobrukuji za volantem a naučeně sleduji cvrkot okolo sebe. Provoz je jen mírný a cesta ubíhá jako po másle. Jemně zbystřím, protože zprava se přede mne z připojovacího pruhu doslova vecpal chlap v bílém autě. No, dobrá, bylo to natěsno, ale budiž, pomyslím si. Jedu dál, s chlapem před sebou. Možná tak po pár stech metrech na mě zabliká všemi čtyřmi.
Vladimír Vích – Jitka Dolejšová: ART HARMONY aneb Hostel není jen postel
Každý pokoj je jiný. Myslí se tu na skupiny přátel, na rodiny i na děti. V jednom pokoji na mne vykoukne obrovská plyšová želva, ve druhém visí dětská houpačka, v dalším lze protáhnout tělo na dřevěných ribstolech, v jiném neodolám volání bambusových hudebních nástrojů a musím si zabrnkat… Uprostřed chodby je umístěna společná kuchyňka. Dřevěné lavice s vlněnými polštářky lákají k posezení. Je tu útulno, klid. Z každého koutu vyzařuje rodinná pohoda a pohostinná náruč majitelů. Pojem času se vytrácí...
Josef Fousek: Bez cenzury (1)
Začal jsem trpět samotou v tom přeplněném městě / jak stará stopa šlápoty na nekonečné cestě / smutek jsem jedl k večeři a oddával se snění / já hledal vlídné slovíčko a myslel že svět změní / Lidé si doma pěstují kočičku nebo pejska / a těm se tajně svěřují jak se jim láskou stejská / zvíře je přítel člověka a nezáleží jaké / jestli je srstí porostlé nebo je šupinaté ...
Jiří Vlasák: Občanka pro český internet
Jak je o nás známo, rádi oslavujeme nejrůznější výročí. Právě dnes uplynulo 15 let od 13. února 1992, kdy byla Česká republika připojena do celosvětové sítě internetu. Každý patnáctiletý v Česku dostává „občanku“. Můžeme jí tedy dnes, obrazně řečeno, vystavit i českému internetu. Využívám toho, abych vylíčil svůj příběh s internetem.
Zdeněk Kacálek - Josef Krám: Být profík se vyplatí
Ve středu 25. srpna 2004 po obědě jsem jel na své motorce do Českého ráje. Týden předtím jsem totiž dokončil v Adršpašských skalách 14denní hasičský instruktorský kurz lezení po skalách a konstrukcích. Nikam jsem nespěchal, v klidu a pohodě dorazil do Sopotnice, asi 3 km od našeho domu v Českých Libchavách na okrese Ústí nad Orlicí.
Euro školák, časopis pro školáky
Dvojjazyčný měsíčník Euro školák je časopis zaměřený především pro děti a mládež. Jeho náplň lze využít jako pomůcku při vyučování. Najdeme v něm slovenské i české texty, které jsou vždy doplněné překladovým, příp. výkladovým slovníčkem. Dítě tak má možnost číst i text ve slovenském jazyce, protože slova, kterým nerozumí kvůli jazykové odlišnosti, si může hned přeložit.
Petr Hromádko: Houby od Arsena Lupena
Je to už pěkných pár let, co se našim sousedům stala zajímavá příhoda. Se sousedy jsme vždy měli a dodnes máme vztahy - dalo by se říci - až ideální. Občas chodí oni k nám nebo my k nim, popíjíme, oslavujeme a legrace nezná mezí. A občas se stane, že si vzájemně vypomáháme v různých věcech. Prostě naše mezi sousedské vztahy by mohly sloužit za vzor. Poslední slunečné srpnové dny jsme si užívali, jak se jen dalo. V lesích nedaleko našeho města se snad zbláznily všechny houby a klubaly se ze země neuvěřitelnou rychlostí.
Marián Repáň: Spoluspotrebiteľstvo. Idea, ktorá čoskoro zmení náš svet k lepšiemu
Tvrdí to magazín TIME, ktorý zaradil spoluspotrebiteľstvo medzi 10 ideí, ktoré radikálne zmenia svet v najbližšom období. Rozumnou voľbou dneška už nie je vlastniť, ale zdieľať. Ako sa ďalej píše v článku magazínu, jedného dňa sa pozrieme späť na 20. storočie a budeme sa diviť, prečo sme vlastnili toľko veci. Po tisícročiach, v ktorých žila väčšina ľudí z ruky do úst, v 20. storočí priemyselné ekonomiky západu a nakoniec aj veľká časť zvyšku sveta začala chrliť spotrebný tovar.
Ondřej Suchý: Vzpomínka na Jiřího Šlitra
ROZŠÍŘENÉ VYDÁNÍ. Víte například, že Jiří Šlitr uměl hrát nejen na piáno, ale také na všechny druhy harmonik, na varhany, na kytaru a že se učil i na trubku a na saxofon? Víte, že neměl rád vařenou mrkev, kedlubny a rajskou polívku? Že nikdy nespletl text písně Co jsem měl dnes k obědu? Že na duchy nevěřil, ale bál se jich? Že ho ve škole bavila nejvíc matematika, deskriptiva a latina?
Tomáš Zářecký: Těžký život literáta III.
Ztráta inspirace… Jedna z mých největších a nejděsivějších nočních můr. Nevědět o čem psát, nemít na srdci nic, co bych si přál sdělit čtenářům… Už jen při tom pomyšlení mě polije horký pot a honem se snažím přijít na něco, co by mě přesvědčilo o opaku, co by mi dodalo kýžené sebevědomí a já si mohl říct: „Kdepak, stále ještě nacházím v té své makovici spoustu nápadů, pořád vím, o čem psát!“
Stanislav Moc: Vlaštovky
Po sydnejské olympiádě v roce 2000 jsme se vrátili s ženou do Sydney. Já vím, zní to divně, že jsme na olympiádu nezůstali, ale tou dobou jsme už měli náš sydnejský dům prodaný a já jsem nechtěl zažívat dopravní zmatek, který musel s návštěvníky olympiády přijít. Přišli jsme tak nejen o nádherné sportovní výkony, ale hlavně o přátelské vztahy, které se prý za olympiády objevily.
Irena Voštová - Miloš Bařinka: Rok osmičky (2)
Na opačném konci nemocné planety, v malém Československu, panovalo nadšení, ale brzy bylo spojeno s nejistotou a velkým zklamáním. Po první euforii s projevy typu „To si nemohou dovolit, západ se za nás postaví apod.“ nastalo vystřízlivění. Politická realita si vybrala svoji daň. Nejen, že se republika na dlouhou dobu stala zemí okupovanou a centrálně řízenou, ale došlo i na to „státnické a moudré chování“.
Jana Stuchlíková: Ztrácím tě
Každý z nás někdy něco ztrácí a tím, co ztrácíme, může být cokoli. Předmět, zaměstnání, sny, náš zvířecí miláček, blízký člověk. Člověk od nás může odejít o své vůli, může od nás odejít navždy, můžeme od něj odejít my. Můžeme se od něj vnitřně odpoutat a tím ho vlastně také ztrácíme. O většinu ztrát nestojíme, ale musíme se s nimi nějak vypořádat.
Vladislav Neužil: Jenom hra se slovíčky?
Jednou…, (když řeknu jednou, tak to znamená, že to bylo dávno) jsem měl takovou „filozofickou“ debatu s jedním starším, moudrým člověkem, kterého jsem si také vážil, a tato úcta k němu mi zůstala dodnes. Denní rozmluvy s ním byly úžasné, a protože to byl kolega v práci, jinými nevyužitá pracovní doba byla námi dvěma využívána stoprocentně. Snad neexistovalo žádné téma, které by pro nás bylo Tabu.