Jitka Dolejšová: Norsko 2010 - Za všechno může Troll (6)
Vstáváme v 6:45 a jedeme ke Gjendesheimu. Podle předpovědi mám být slunečno po celý den (i noc), tak toho musíme využít. První část túry vede kolem nádherného obrovského jezera Gjende. Cestu lze zkrátit plavbou lodí po jezeře do výchozího místa pro pěší túry, ale my volíme těžší variantu. Kdo si myslí, že „cesta kolem jezera“ je vycházka „pro paní lékárníkovou“, je na velkém omylu.
František Makeš a jeho unikátní restaurátorská metoda
Vzácným hostem tohoto večera byl František Makeš, světově uznávaný restaurátor a vědec, který objevil biochemické metody využití enzymů při restaurování a analýzách uměleckých děl. Díky jeho metodám se podařilo odhalit mnoho padělků světových malířů. Své patenty – např. moderní konzervátorskou metodu tzv."enzymatickou konsolidaci", věnoval České republice.
Jitka Dolejšová: Pojednání o životě psavce
Psavec na úrovni, zvaný též psavec ušlechtilý, neřeší své slavné jméno ani profesionalitu. Píše, protože to umí, protože mu to jde a protože má co sdělit. Klobouk dolů před tímto vzácným druhem. A zvlášť, pokud za své honoráře dokáže uživit svoji rodinu. Psavec na úrovni bývá skromný a zamlklý. Umí naslouchat. Jde o druh ohrožený, a tudíž chráněný.
Jan Řehounek: Dubová snítka pro Adolfa Branalda
Posledního září přinesly agentury dvě smutné zprávy: v pondělí 29. září zemřeli třiaosmdesátiletý herec Paul Newman a spisovatel Adolf Branald v požehnaném věku devadesát osm let. Jenže zatímco „hollywoodskému frajerovi“ věnovaly deníky dvě strany a fotografii na titulce, o nejstarším českém spisovateli utrousily sotva pár řádek.
Ondřej Suchý: Z jídelníčku klaunů a komiků (10) Steve Martin
Recepty některých amerických komiků mi opatřila dcera Járy Kohouta žijící v USA, paní Alena Kanka. K následujícímu receptu mi napsala: „Komik Steve Martin se nedávno v jednom televizním pořadu přiznal, že sám kuchtí studenou okurkovou polévku. Hlavně prý ji předvádí svým hostům.“ Nu, tak ochutnejme, čím bývají přátelé Stevea Martina pohoštěni…
Zdeněk Pošíval: Vůně čerstvých pilin, chleba a medu (4)
Dědeček s babičkou měli šest dětí. Čtyři dcery a dva syny. Dcery se provdaly, opustily se svými muži samotu v Radňově, ale kupodivu se do rodného hnízda brzy navrátily. Nejstarší Marie se záhy nastěhovala se svým mužem učitelem do radňovské školy, hned na okraj vesnice, což prý pro ně nějak zařídil dědeček, aby bydleli poblíž rodině.
Miroslav Sígl: Setkání autorů literatury faktu již po dvaadvacáté
Ano – hlavním tématem setkání byla šlechta českých zemí, avšak bez jejích příslušníků, kteří byli pozváni. Debata o její úloze, projevech, zásluhách i záporných činech musela být jen z časových důvodů přerušena. Pokračovala na pokojích, ve vlaku či autobusu. Významným hostem byl naopak bývalý prezident Rudolf Schuster se slovenskou delegací, který si odtud odvezl zaslouženou cenu za svoji Aljašku.
Vladimír Kulíček: Jak se kdysi navazovaly obchodní kontakty
Je tomu více než půl století, kdy toto vyprávěl bývalý ředitel Baťových gumáren ve Zlíně: Podnikatel Tomáš Baťa vychovával z „Mladých mužů“ znalce výroby, obchodních záležitostí, jazykové vybavenosti a zejména se schopností komunikace s lidmi při navazování styků. Internát byl velmi přísný, s polovojenskou výchovou, ale výsledky stály za to. Nejlepší absolventy vysílal Tomáš Baťa do světa s cílem navázat obchodní kontakty, zejména v zemích, kde tyto dosud chyběly.
Milan Turek: Vyšlapaní průvodci libereckým krajem
Na zeměkouli jsou státy, jejichž národní důchod živí především cestovní ruch. U nás to bylo donedávna hornictví, v poslední době pak sklářství, pivo a automobilismus. Krásy naší vlasti jsou však stále významnou devizou, což dosud není nijak využíváno. Mýlí se ti, kdož cestovní ruch omezují na penziony a restaurace, významným artiklem je i propagace formou publikací či jiných mediálních prostředků, které k nám přilákají turisty.
Jan Jurek: Letní romance
Měla na sobě hebkou průsvitnou halenku, pod níž se dmula dvě malá dívčí prsa, krátkou sukýnku a ve vlasech tak dlouhých, že konečky se dotýkaly pahorku jejího zadečku, červenou pentli. Oči jí zářily, v ruce držela kornout s dvěma kopečky pistáciové zmrzliny a v druhé ruce svírala mou dlaň – studenou proti té její. Byl večer a my se procházeli po pobřeží Jadranu, vítr čechral hladinu moře i kadeře Věrčiných vlasů
Antonín Suk: Sněhový svatý Josef
Bez ohledu na to, že svátek slavil svatý Josef, začali nahoře vymetat. Musela jim tam zbýt velká zásoba, chumelilo jako v lednu! Les se prohýbal pod tou nadílkou, která se sice snášela k zemi jako peříčka z babiččina polštářku. Lehounce, ale stačil je malý závan a už se všechno točilo. Spořádaně, jako při starých vesnických zábavách, pěkně „za sebou“.
Karel Bůna: Blízké a přece neznámé
Když nám konečně po roce 1989 bylo umožněno volně cestovat, většina z nás směřovala někam na jih, za sluncem a teplým mořem. Kdo si dnes ještě vzpomene na oblíbené italské Bibioni, přeplněné našinci a s nápisy v obchodech „Prosíme Čechy, aby nám zde nekradli“.
Filip Sychra - Renata Šindelářová: Člověk by si měl plnit své sny
Že Filip Sychra je mnohostranně nadaný člověk, lehce zjistíme z jeho obsahově naditého životopisu. Dozvíme se, že jako herec působil v divadlech pražských i mimopražských a samozřejmě v televizi. Jako zpěvák účinkoval v hudebních projektech „Šanson, věc veřejná“, muzikálech „Evita“ či „Romeo a Julie“, režíroval též několik vlastních pořadů. Jako tanečník vystupoval např. s taneční skupinou Antares a Prozaickým baletním divadlem.
Jaroslav Volf: Už chtějí ten článek, pane Čapku... (12)
Snad se mi to jenom zdá; ale mám silně ten dojem, že nastalo jakési ticho. Zdá se, že se před několika léty křepčeji a mohutněji mávalo perem, že bývalo hlásáno víc rozmanitých kulturních programů a duchovních cest a že vůbec bylo víc ochoty stavět se duchovně v čelo lidí a vyvádět je, jak se říká, ze zmatku doby. Kupodivu bylo to v době (jak vidíme) poměrného blahobytu a nemalého životního bezpečí.