Luděk Ťopka: V šumavském lese, stranou světa
Francl se mi tehdy svěřil, že ho tyhle řeči sice mrzí, ale protože jsou to jen lži a lidská zloba a závist, příliš jich nedbal. To se ale změnilo, když nabraly jiný tón. Anka je mu nevěrná, zanáší mu s mladým inžinýrem ze statku, Horáčková je prej viděla na sejpce přehazovat ječmen, co se má co inžinýr vohánět lopatou, že jo ....
Miroslav Sígl: Se spisovatelem Vladimírem Votýpkou o české šlechtě
Česká šlechta v současné době představuje úzký okruh pětadvaceti až třiceti rodin – každopádně hodně prořídlý šik. Jindřich Kolowrat mi kdysi řekl: Patříme k ohroženému druhu živočichů – jako někteří vzácní motýli nebo jeleni. Mnozí totiž odešli v několika odlivových vlnách. Poprvé po vzniku Československé republiky, která šlechtě příliš nepřála, podruhé před začátkem druhé světové války.
Pavel Victorin: Amedeo Modigliani
Tento měsíc si připomeneme výročí narození jednoho z tzv. „prokletých umělců“, malíře Amedea Modiglianiho (12. července 1884 – 24. ledna 1920). Protože zmíněný umělec u nás zůstává stále poněkud opomíjen, snad nebude na škodu si jeho tvorbu a dramatický životní příběh připomenout. Expresionistický malířský směr, jehož se po smrti Modigliani stal oceňovaným představitelem, se specifičtěji označuje jako fauvizmus. Jde o styl, kde nejde o přesnost zobrazení, nýbrž o vnitřní harmonii obrazu, ve kterém forma je přetvářena ve výraz.
Eva Benešová: Svět dětskýma očima
Hanička si prohlíží Honzovu knížku, kde jsou namalováni brontosauři a živě se o ně zajímá. Honzík jí vysvětluje, že je to z doby, kdy ještě nebyli na světě lidé. Hanička nevěřícně: „A ty jsi, maminko, také ještě nebyla na světě ?“ Honza se hlasitě směje a upřesňuje. „To ještě žádní lidé nebyli na světě, ti se pak udělali z opic.“ Hanička zamyšleně: „Ty jsi, maminko, také byla dřív opička ?“ Tatínek to slyší a radostně přisvědčuje...
Dobromila Lebrová: Carl Orff, německý hudební skladatel
Jsem ctitelkou vážné a klasické hudby, ale povětšině té starší - jen málo skladeb z dvacátého století mě oslovilo. Orffovy „Carmina burana“ mají mezi nimi jedno z předních míst - po koncertě, kde jsem je slyšela poprvé, jsem odcházela nadšená. - K tomu malá poznámka: Tvar spojení „Carmina burana“ nám v češtině dává nápovědu, že se jedná o ženský rod v jednotném čísle, ale latinsky je to číslo množné, znamená to „Písně z Burana“.
Antonín Suk: O koťatech a o Punťovi
Kočka, kterou jsem ubydleli v naší hájence se spustila s některým kocourem ze vsi a náš malý Honzík měl moc práce. Ve stodole na mlatě se odbývalo krmení kočičáků. Batolila se tam čtyři krásná koťátka, dvě černá, asi po tátovi a dvě černobílá. To po mámě. Krmení nedočkavců se ujal Honzík a plnou odpovědností. Až se mi začalo zdát něco divného. Vždyť ti mourkové nejsou schopní tolik mlíčka, co jim kluk nosil, spotřebovat.
Milan Turek: Tetičce Růženě je letos devadesát
Nepřeberně podob má život v dědině na jižní Moravě, dnes už ne typicky zemědělské, ale zůstaly dny sváteční a všední na rozdíl od jiných míst, kde svátky jsou odlišné jen délkou setrvávání v posteli. Fádnost, stereotyp zde místo nemají ani v době počítačů, a není jediného projevu, aby neměl charakter Moravského Slovácka. Tradice se udržují uměle i spontánně snad nejvíc ze všech dědin Moravského Slovácka v Dolních Bojanovicích.
PhDr. Marie Otavová: Tajemství bednářského řemesla
Naším cílem bylo představit rozmanité spektrum bednářských výrobků, které byly vyráběny ze dřeva a ještě před padesáti lety byly každodenní součástí života. Velkoobjemové sudy na uchovávání vína, pivní soudky, putny, kádě, vědra, štoudve, ale také přítomnost mistrů bednářského řemesla zaslouženě poutaly pozornost účastníků.
Ondřej Suchý: Stále ještě máme smysl pro humor
I když to někdy tak vypadá, Češi neztrácejí smysl pro humor. Přesvědčuji se o tom čas od času v diskusích pod novinovými zprávami, které čtu na Internetu. Záleží na inteligenci chatujících. Z primitiva kloudného vtipu nedostaneš, ale občas do těchto míst, vyhrazených pro názory čtenářů, zabrousí někdo chytrý a to je pak radost si něco přečíst!
Zdislav Wegner: Pozor na krávy!
Ze sousedního domku s olupujícím se nátěrem, zpoza přerostlých keřů, vykoukla hlava sousedky - šedivý koš vlasů, pod ním dvě oči jako černé korálky. „Beware of the crows!“ křikla na mě. Prohledával jsem v hlavě mou skromnou zásobu anglických slov. Dávej pozor na krávy? Hm. Něco mi tu nesedělo.
Eva Vlachová: Prázdniny, pošta a píseň
Poštovními službami se nechalo inspirovat mnoho umělců. Stačí vzpomenout na školní léta, kdy jsme se učili báseň Jiřího Wolkera o poštovní schránce. Milý Jiří, doba pokročila a poštovní schránky už nejsou na každém rohu, jejich barva se změnila z nebesky modré na jasně oranžovou, ale pokud by ovšem někdo byl takový staromilec jako já, mohl by spatřit modrou schránku v Holyni, což je víska kousek za sídlištěm Barrandov.
Ondřej Suchý: Sága rodu Lupinů (7)
Herec Jaroslav Dušek má čtrnáctiletého psa, který se jmenuje Bertold Brecht. Když ho Duškovi dostali jako štěně, jmenoval se prý Pepíček. Jenomže byl tak aktivní, že ho Jaroslav velmi záhy přejmenoval na Bertíčka (že by vzpomínka na čertíka Bertíka Štěpánky Haničincové?). K Bertoldu Brechtovi to už byl jen kousek. „Ale proč zrovna Brecht?“ ptal jsem se Jaroslava. „Přece proto, protože Bertold Brecht byl na herce pes,“ odpověděl mi se svou obvyklou samozřejmostí.
Vladimír Vondráček: Střípky paměti, aneb od embrya po sklerózu (62)
Nevím, kde se ve mně bere ta odvaha, či spíše drzost, ale protože se ta avizovaná skleróza opravdu nezadržitelně blíží, dovolím si v následujících několika Střípkách uvést něco, co by se dalo snad nazvat – střípky „umělecké“. Uvozovky jsou zde zcela na místě a slovo samo je třeba chápat ve velmi širokém slova smyslu. Chtěl bych totiž milému eventuelnímu čtenářstvu popsat, jak má maličkost byla postižena jednotlivými múzami.
Josef Fousek: Moc rád vzpomínám na Karla Kryla (1/2)
Dvacátý první srpen 1968. Bratříček přišel do naší země v noci po zuby ozbrojen. Na Václavském náměstí zmrtvěly otisky pásů tanků. Nastalo období okupace, které bylo mocnými nazýváno konzolidací. Vzpomínka na Jana Palacha pálila v srdci. Zelené uniformy se zabydlely v lesích. Dočasně na dobu neurčitou.