Petra Haasová: Když se řekne Mikuláš
Když se řekne Mikuláš, vždycky na mě dýchne atmosféra výjimečných dnů, jako jsou Velikonoce, Štědrý den nebo třeba narozeniny. Nejinak to bylo i pátého prosince, když jsem kousek od Staroměstského náměstí čekala na přítele, se kterým jsme byli rozhodnuti strávit večer tím, že prozkoumáme všechny čerty, Mikuláše a anděly, co se jich do Prahy vejde.
Ondřej Suchý: Když hrál orchestr Jaroslava Echtnera
V padesátých letech to byl kapelník jednoho z nejpopulárnějších pražských tanečních orchestrů. Bylo mně třináct, když jsem uslyšel na vlastní uši a uviděl na vlastní oči dva velké orchestry – Jiřího Procházky v Parku kultury a oddechu Julia Fučíka, a pak ten Echtnerův. Nezapomenutelný zážitek z účasti na jednom z „Čajů“ v pražské Lucerně, kde orchestr Jaroslava Echtnera hrál, mi znásobilo ještě jedno velké překvapení - na pódiu se totiž objevil můj bratr, kterého konferenciér ohlásil jako autora a interpreta tehdy velkého šlágru (na desky ovšem nazpívaného Josefem Zímou) Blues pro tebe.
Miroslav Sígl: Naše nespisovná hantýrka a čeština vůbec
Tak si dnes listuji právě tím nejnovějším Slovníkem nespisovné češtiny, který v těchto dnech vyšel v 2. rozšířeném vydání (hlavní editor Jan Hugo, vydal Maxdorf, Praha 2007, 460 stran). Celkem je v něm přes 14 000 hesel a považte – polovina z nich pochází z internetových stránek díky spolupracovníkům, mezi nimi i četným amatérům, kteří doslova sbírají slangové výrazy.
Vlastimil Marek: Předmluva k českému vydání
Časy, móda a mobily se mění, ale právě tak pružně by se měly měnit, přizpůsobovat i naše názory. Jenže sebestředná pýcha člověka doby technologické, soustředěného spíše na kvantitu než na kvalitu a soustřeďujícího naprostou většinu svých činností směrem ven, rychleji a hřmotněji, až do vesmíru, proměnila názory v dogmata a vesmír v lidském mozku a vědomí v něco zbytečného a zdržujícího.
Jan Jurek: Hořkosti dospívání
John Maxwell Coetzee, dnes již světoznámý autor a nositel Nobelovy ceny za literaturu z roku 2003, je autorem prózy s příznačným názvem Chlapectví. /Vydalo nakl. Metafora 2007, přeložila Drahomíra Michnová/ Příznačným proto, že právě chlapectví a potažmo dospívání je hlavním, neřku–li stěžejním tématem tohoto díla.
Antonín Hančl: EJHLE CIRKUSY A VARIETÉ! (6)
První cirkus dnešního typu vytvořil v roce 1768 v Londýně poblíž Westminsterského mostu Angličan Filip Astley. Tento bývalý seržant jízdy využil působení odstředivé síly, pomáhající jezdci stát na hřbetech koně, a díky tomu se kulatá aréna stala základem cirkusu. Postavil též první cirkusový stan s celtovou střechou.
Jaroslav Čvančara - Zdeněk Pošíval: Dvě řádky stop
Dnešní název je jednou z repertoáru písní countryové skupiny TAXMENI, protože mi pasuje k převažujícím tématům rozprávění s dnešním hostem. Poznal jsem ho jako šéfa zmíněného hudebně vokální tělesa ještě v době, kdy se muselo nuceně přejmenovat na Krajánky: soudruhům bývalo proti srsti pojmenování názvem, jenž zněl cizokrajně. Po roce 1989 jsme chvíli spolupracovali, skupina se zúčastnila veliké jihočeské akce, nazvané WESTERN PARADE VOLYNĚ 1993.
SMUTNÁ ZPRÁVA: Zemřel jeden z posledních veteránů československé bombardovací perutě RAF plukovník Jan Wiener
Ve středu 24 11 2010 zemřel jeden z posledních veteránů československé bombardovací perutě RAF plukovník Jan Wiener. Veterán vzdušných bitev druhé světové války podlehl dlouhé nemoci ve věku 90 let v pražské Ústřední vojenské nemocnici. Informoval o tom Jiří Pehe z pražské University of New York a potvrdilo to ministerstvo obrany.
Vladimír Vondráček: Životní cesta (3/3)
Volná místa v letadle na cestě zpět nám samozřejmě perfektně ohlídali naši přátelé a odlétali jsme večer, přesně v den sedmasedmdesátých narozenin naší babičky. Tentokrát nám cestou zemská rotace „ukradla“ téměř osm hodin, a tak i když jsme startovali ve 22 hod. tichomořského času, v Londýně jsme přistáli ve 14 hodin greenwichského času.
Kamila Urbanová: Cesta za duhou
Babí léto – Hrst plnou démantů navléknu na stéblo, blýskavý šperk je ranní rosa. A abych netančila bosa, střevíčky z pavučinek nazuji si jemně. Snad podzim stejně, voní po létu, rty zbarví do červena. Jen vlastní ozvěna navrácena zpět už doznívá. Tak zrána ozývá se podzimní slunce, jež vpletu si do vlasů.
Jitka Dolejšová: Co dokáže chlap
Bylo před Vánocemi a já se poprvé pustil do pečení vanilkových rohlíčků. Nemohl jsem už poslouchat, jak si kolegyně v práci stěžují na to, jak je to obtížné. Teď uvidíte, co dokáže chlap – řekl jsem si. Za spolupráce mých dospívajících dcer, které připravily těsto, jsem láskyplně tvaroval malé žížalky a formoval je do požadovaného tvaru. Kolem desáté hodiny večerní už mě dcery nechaly napospas všem záludnostem kuchyně.
Vladimír Vondráček: Střípky paměti, aneb od embrya po sklerózu (41)
I když práce šlechtí, jak nám i našim dětem vštěpovali do hlavy králíci z klobouku, nevím, jak přiblížit naše meteorologické pracoviště, abych příliš nenudil. Musím pečlivě vybírat jen ty nejzajímavější střípky. Třeba že v našem komořanském zámečku byl někdy za Marie Terezie dokonce uzavřen jakýsi separátní mír po nějaké bitvě, což kdesi „vyšťoural“ náš velký komořanský polyglot V. Bělohlávek.
Květa Fialová - Václav R. Židek: Projdu tímto světem jen jednou…
Motto, které jsem si dovolil uvést na začátku, bylo součástí novoročního přání paní Květy Fialové a jejího muže Pavla Háši. Zaujalo mě tím, že bylo jakoby napsané pro paní Květu. Vyjadřovalo všechno, co v sobě tato vzácná žena má a za co sklízí u veřejnosti všech generací úctyhodný obdiv.
Veronika Pincová: Průhonický park je na seznamu UNESCO
Počátky průhonického panství sahají do 12. století, takže kontinuální vývoj prochází devíti stoletími. Za toto období se na panství vystřídalo asi 40 soukromých šlechtických vlastníků, z nichž někteří zanechali výraznou stopu. Arnošt hrabě Silva Tarouca (1860-1936) byl posledním soukromým vlastníkem panství. Osud mu dopřál možnost nejdelšího působení v Průhonicích, celkem 51 let, které věnoval svému celoživotnímu dílu, tvorbě Průhonického parku.