Jitka Dolejšová: Norsko 2010 - Za všechno může Troll (13)
Dnes podnikáme výlet k nejužšímu rameni Sognefjordu – Nærøfjordu, a k fjordu sousedícímu, Aurlandsfjordu. Sognefjord je nejdelší a nejhlubší fjord v Norsku, vyznačuje se širokým ústím a mohutnými horami se strmými skalnatými stěnami, které ho lemují po obou březích. Dosahuje délky přes 200 km a hloubky až 1308 metrů. Jeho nejužší rameno, Nærøfjorden, je na seznamu UNESCO.
Luděk Ťopka: Magistr Kelly "Na výrovce"
Nastal tartas, jak jeden přemlouval druhého, aby se přihlásil, a jak se navzájem obviňovali ze zbabělosti, nebralo to konce, až nakonec dostrkali ke stupínku toho nejnamazanějšího. Kráska toho „dobrovolníka“ přivinula, za ohromnýho smíchu a pokřiku, zády na svý dosti vyvinutý plíce a oba vzápětí přikryl zase ten květovanej hadr.
Jiří Vlastník: Petr Haničinec
Vezl jsem kdysi Petra Haničince z Bratronic k Ondřejovi Suchému na natáčení jeho Muzea zábavy. Herec všechny ohromil bujarým humorem, plným drsných výrazů, ze kterého ve vteřině přešel na tema, při kterém běhal mráz po zádech a tekly slzy. Petr citoval svým nezaměnitelným hlasem prezidenta Masaryka.
Milan Dubský: Vědomí a inflace charakterů
Právo a odpovědnost jsou dvě strany jedné mince. Právo mi dává množnost nějak jednat, něco mít, něco získat a jedinec podle toho jedná. Ale jeho jednání má vždy určité následky. Tím se dostávám v této slovní skice k pojmu a slovu odpovědnost. V jeho obsahu a pojmu je vědomí dosahu a následků za vlastní činy / a to i činy všech subjektů, které se práva a rovnoprávnosti dovolávají/.
Ondřej Suchý: Vzpomínání na Ladislava Smoljaka
Když byl na mě v létě z redakce časopisu Revue 50plus vznesen dotaz, zda bych si nechtěl zavzpomínat na herce, scenáristu a režiséra Ladislava Smoljaka, nezaváhal jsem ani na chvíli. Tím spíš, že nejen já jsem měl možnost přijít s tímto báječným umělcem do styku, ale i další členové naší rodiny. Vzal jsem si k ruce pár dokumentů z různých let, které jsem si kdysi uložil a začal skládat následující „leporelo“…
Jana Reichová: Beroun nebo Batchelor?
Karlštejn patří jistě k nejznámějším a nejoblíbenějším středověkým hradům v Čechách, a to jistě i proto, že ho nechal postavit císař Karel IV, který mu také dal své jméno. Když jedete vlakem od Prahy na Beroun, objeví se najednou vysoko uprostřed lesnatých kopců jeho známé věže.
Michal Dlouhý: Jak na zločince?
Kanceláři zemského četnického velitelství č. 4 v Užhorodě došla 11. září 1934 dopoledne telegrafická zpráva z trestnice v Leopoldově. Zemský velitel četnictva plukovník Jan Ševčovič se z ní od svého pobočníka nadporučíka Václava Peremského dozvěděl o útěku vězně č. 1551, Ilka Lepeje, narozeného 13. července 1895 ve Volovém a tamtéž příslušného.
Jan Řehounek: Než malej Ventil dostal rozum (11)
Při následujících hodinách se všichni kantoři snažili mu klást všelijaké záludné otázky, jako třeba chemikářka Fůrie, když se ho zeptala, k čemu se používá burel. On bez hnutí brvy odvětil, že u nich v cirkuse ho mají k potírání zadků malých lvů, aby neměli škrkavky. Kocour na něj zase zaútočil Pythágorovou větou, načež se dozvěděl, že Pythágoras se jmenuje kůň, kterej sice umí počítat, ale ani za prase neřekne slovo, natož potom větu.
Alena Mašková: „Smích a pláč chodí světem spolu" říká Josef Fousek
Pane Fousku, určitě taky nemáte času nazbyt, a přesto jste si na nás a naše čtenáře udělal čas téměř okamžitě. Věnujete se charitě, pomáháte těm, kteří to potřebují? Pořád dávám někomu peníze, dělám to rád a je dobře, že se to dělá, možná to učí lidi laskavosti. Nejvíc mě zasáhne dětské utrpení, opuštěné děti, týrané děti, pláč dítěte…
Pavel Pávek: Loupežnická dieta
Vůz rozvážně pokračoval v cestě, horní chlapci si za hořkého nářku vzájemně pomáhali na nohy. Čert se zvedl sám a zamyšlen. Věděl, že jeho pozice je značně otřesená a pověst pána lesů ohrožena, chápal, že musí neprodleně učinit radikální kroky. Příčinu katastrofálního neúspěchu určil docela přesně a z posledních sil se vydrápal k jeskyni.
Iveta Kollertová: Letní bouře
Dnešní procházka mne zavedla na cestičku vedoucí k blízkým vodopádům. Jsou ukryty pěkně v lese, cesta k nim je plná roztodivných kamínkům a traduje se, že pokud máte bystré oči, můžete najít i prastarou fosílii trilobita. Vykračuji si tedy s očima upřenýma na cestičku. Sem a tam mrknu napravo, vlevo.. je sezóna hub a to mi moje houbařské srdce velí: "Hledej, děvče, hledej!"
Stanislav Rudolf: Další Den blbec!
Znáte to: budík vás probudí a vy máte pocit, že vám začíná Den blbec. Všechno vás štve, rozčiluje, dráždí, chleba k snídani je tvrdý, čaj studený málo sladký, rádio, které si pustíte trapně ukecané a ke všemu metorologové hlásí biopředpověď 3…! Prostě něco jako ranní depka. Přesně takhle začínám dnešní den.
Antonín Siuda: Černý pasažér
Z poloprázdného příměstského vlaku od Těšína, který zastavil na čtvrté koleji svinovského nádraží, vyběhl cestující. Hnal se za ním rozčepýřený průvodčí a snažil se ho nakopnout. Černý pasažér byl rychlejší. Podařilo se mu uniknout a zamotat se mezi velký houf lidí, který čekal na intercity expres z Warszavy do Prahy. "Není vám trapně - takové násilí," ozvalo se z perónu.
Ivo Fencl: Pan Anstey, zapomenutý otec světové fantasy
Není u nás známý, a přece se ozvuky jeho díla dotkly každého z nás, jak mi dáte po dočtení zapravdu. Jeho literární dílo je přinejmenším zvláštní. Jmenoval se Thomas Anstey Guthrie a žil mezi 8. srpnem 1856 a 10. březnem 1934. Dnes je právem nazýván otcem světové fantasy. Roku 1997 od něj česky vyšlo (jistě ne poprvé, ale nevím, kdy poprvé) neuvěřitelné Dobrodružství se skleněným těžítkem, na kterém se vám teď pokusím dotyčného gentlemana představit.