Milan Turek: Autobus jezdil s vlečkou. Vzpomínky rodáka z Dolních Bojanovic na Hodonínsku.
Byly to zlaté časy, měli jsme všechno, jedny boty na kĺzačky, druhé na fotbal, třetí do kostela. Ty jsem nosil i do školy a k muzice. Kabát taky jeden, kožený, aby mně nebylo zima měl jsem kožák bez podšívky a pod kalhotami podvlékačky. Ponožky obyčejné, žádné tlusté. Zima totiž u nás na jižní Moravě jednak netrvala dlouho a když přišly mrazy, brzo odešly.
Muži jsou cítit jinak
Muži jsou cítit jinak. A ženy mají jinak propojené a strukturované mozky, jinak vnímají a slyší a komunikují. My co jsme zvídaví a informovaní to víme již více jak dvacet let, více jak pět let jsou i u nás již k dostání knihy, které to seriózně popisují ...
Ivan Kolařík: Vášnivá úvaha o vášních
Kolegové jeho podivné počínání v pracovních hodinách pozorují s neutuchajícím údivem, vyměňují si významné pohledy a přitom si letmo ťukají ukazováčky na hlavu. Došlo to tak daleko, že poslední dobou si přítel vymýšlí všelijaké nemoce, jen aby nemusel do práce a místo ní mohl na golf. Že jeho pracovní výkon upadá, si při své vášni samozřejmě neuvědomuje.
Jan Hégr - Josef Krám: Vy neznáte Rampušáka?
To je pravda. Rampušák se poprvé objevil 21. prosince 1962 po 20. hodině v pořadu Československého rozhlasu "Vezměte si vrátičku" v cyklu "Kam na dovolenou". V něm veřejnost s Orlickými horami seznamoval jejich zbrusu nový duch Rampušák. Herec Josef Beyvl příjemným a rozvážným hlasem představil nového obyvatele Orlických hor slovy: "Rampušák je jméno mé, povoláním duch hor.
Eva Vlachová: Síla slova
Že slovem můžeme pohladit i udeřit, potěšit i rozesmutnit, rozesmát i rozplakat, víme všichni. Slovo je zřejmě nejfantastičtějším nástrojem lidstva. Žádný vynález nepřekonal jeho sílu, vždyť je schopno rozpoutat válku, uzavřít mír, spojit i rozdělit nejen jednotlivce, ale i celé národy.
Ondřej Suchý: Lesk karlovarských filmových festivalů - před půlstoletím (II)
Když mě něco rozčílí anebo je mi z něčeho smutno, vezmu krabici s nápisem KARLOVY VARY a hrabu se v jejím obsahu. Je v ní všechno to, co mě před nedávnem přivedlo k psaní tohoto seriálku pro Pozitivní noviny – vzpomínky na filmové festivaly, prožité v krátkých kalhotách. Tu krabici beru poslední dobou do rukou nějak často.
Ondřej Suchý: V duchu jsem s Vámi, paní Řídelová!
Dostal jsem zprávu o tom, že herečka Libuše Řídelová, jedna ze tří hlavních aktérek knížky na níž pracuji a která má v příštím roce vyjít v nakladatelství Ikar pod názvem ŽENY KOLEM OLDŘICHA NOVÉHO, momentálně leží na onkologickém oddělení Masarykovy nemocnice v Ústí nad Labem. Přibližně stodvacet dopisů, pohlednic a telegramů, které své partnerce ze scény karlovarského divadla Oldřich Nový za život napsal, mně paní Libuška věnovala už před dvěma roky.
Milan Dubský: Tátův první dopis
Dnes v devět hodin dopoledne jsi přišla do našeho světa. Otevřela jsi oči na modrou oblohu a pak jsi poprvé uviděla mámu. Všechno jsme pro Tebe přichystali. Prádélko, postýlku a hlavně místo v srdcích. Dělíme se s Tebou o teplo, myšlenky a cit. Dosud jsme žili Tebou a teď jsme začli žít pro Tebe.
Pavel Pávek: Jeden guláš lepší jak deset doktorů
Kuchtík velice dobře ví, že guláš si v žádném případě nezaslouží přívlastek obyčejný. Jde o krmi složitou, náročnou a vyžadující značnou dávku tvůrčí invence. Pokud se člověk bez fantazie zmocní kousku hovězího masa, nakrájí ho na kostky, mezi krájením připálí cibuli, vše podusí a zasype paprikou, nevznikne guláš, ale jakási podivná směsice nehodná jediného pohledu mistra sporáku.
Josef Čermák: Ivan Ženatý (a Václav Mácha) nadchli Toronto
Koncert Ivana Ženatého, mistrně doprovázeného Václavem Máchou, v kostele sv. Václava v Torontu 26. března 2009, nebyl jeho prvním torontským vystoupením. Nebyl jím ani jeho první koncert v Krajného Nokturnech před několika lety. Vím, že jsem s jeho prvním koncertem v Torontu měl něco společného, i když už nevím co, a krátce nato jsem ho slyšel v Rudolfinu.
Miroslav Sígl: Živohošťská farnost a povltavský kraj
Knihu k 950. výročí první písemné zmínky o Živohošti z roku 1057 nenapsal nikdo jiný, než občan z nedalekého Hubenova, jehož předkové mají v povltavském kraji zapuštěny své důstojné kořeny – strojní inženýr Miroslav Král (*1939). Sídlí v chalupě po své mamince, kde se začal intenzívně věnovat zdejší regionální historii.
Libuše Čiháková: A vaší kočce to vyřiď taky!
V lázních u oběda posloucháme anekdotu: Přijde pán do hospody a poručí si dvakrát rum. Jeden vypije, druhý si naleje do kapsičky u saka a objedná si znovu totéž. Jeden vypije a druhý rum naleje do kapsičky u saka. Když si ale objednává třetí rundu, hostinský se nesměle zeptá: "Promiňte, pane, ale mohl byste mně říci, proč si lijete ten rum do kapsy?"
Vladimír Vondráček: Střípky paměti anebo od embrya po sklerózu (67)
Na jaře 1957 byli pozváni vrchlabští volejbalisté – tehdy přeborníci kraje - na svůj první zahraniční sportovní zájezd na druhou stranu Krkonoš do sousední Jelení Góry. Bylo to v rámci malého pohraničního styku, tedy bez pasu. Hned po překročení hranic v Harrachově jsme samozřejmě zjistili, že druhá strana Krkonoš se od té naší příliš neliší, a protože mi bylo už téměř dvaadvacet, mnohem zajímavější bylo sledovat polské klima společenské než to přírodní.
Stella Májová – Ondřej Suchý: PRINCEZNA ZPĚVANKA VZPOMÍNÁ (2/2)
Nu a teď něco o mém bratrovi Jiřím. Musím říct, že na mě neměl moc dobrý vliv. Učil mě kupříkladu kouřit. Vzpomínám si, jak jsme jeli na kanoi, tři kluci a já, a oni si hned zapálili cigarety. Bráška mi také jednu zapálil a já si pamatuju, jak se se mnou najednou začala točit ta mělnická věž a vinice pod ní začaly být jako rozbouřené moře. Kluci se samozřejmě chechtali a bráchovi jsem chtěl dát facku, ale on se mi tak točil, že jsem se netrefila.